Prísná velitelka

Stále ješte jsou lidé, kterí rádi podstoupí témer cokoli, ve strachu
z odhalení. Kupríkladu dve profesionální vojandy se ješte rády
nechají zlískat svou velitelkou, a velitelka pak - no ctete,
ctete...
„To nemá obdoby-taková ostuda!A ještě příslušnice vzorného
družstva.Vašeho družstva!Co mi na to odpovíte,poručíku?“běsnil
kapitán Wágner a pohledem se zavrtával do očí před ním v bezvadném
pozoru stojící poručici Strohé.Ta stále nemohla věřit,že se to
stalo.Kdyby na vlastní oči neviděla ty fotografie… Ale naprosto
zřetelně poznala dvě ze svých vojaček,jak v bizarních kožených
oblečcích provádějí jakési sadomasochistické hrátky.

„Naštěstí se mi to povedlo zachytit včas a doufám,že se to nedostalo
ven z kasáren.Jistě si dovedete představit,co by s tím nadělal
bulvár!Necháme zbytečných debat,poručíku.Já se o to postarám.Ale vy
se postaráte,aby se taková věc už nikdy neopakovala-a ty dvě
výtečnice pořádně potrestáte!!V tomto směru máte zcela volnou
ruku.Škoda,že neplatí řády starého dobrého Rakouska-Uherska.Ale
pevně věřím,že vy si s tím jistě i tak poradíte.“ řekl
kapitán,významně se pousmál a rázně odpochodoval z místnosti.

Velitelka Strohá stála a dívala se na fotky.Jedna z členek jejího
družstva je ohnutá přes jakousi kozu a druhá jí vyplácí rákoskou
přes vysazenou holou zadnici.A jak se u toho vzrušeně šklebí.Dělaly
to na objednávku-nebo se jim to líbí?No každopádně si je hned
předvolám-ty se budou divit.Jenom je divné,že jsem si toho sklonu u
nich sama nevšimla.

Velitelka byla totiž v této „oblasti“velmi zkušenou ženou.
Spanking,jak se dnes moderně tato záliba nazývá,tak ten ji učaroval
už v ranné pubescenci.Ale v kasárnách o této její zálibě neměl nikdo
tušení,na to byla velmi opatrná.Dobře věděla,že by riskovala celou
svou kariéru.A tak praktikovala své záliby velmi utajeně v úzkém
okruhem svých přátel a pouze v suterénu své vilky,kde měla naprosté
soukromí-a také patřičné vybavení.

Po dlouhém přemýšlení dospěla k názoru,že se jí vlastně nabízí
skvělá příležitost obě dívky „otestovat“,aniž by riskovala
prozrazení svých sklonů.Byla přesvědčena,že obě provinilé vojandy
podstoupí jakýkoli trest,jen když to nebudou mít v osobních
záznamech.Po výslechu bude moudřejší.Zvedla telefon.

A skutečně.Nemohla si přát víc.Obě děvčata jí již po pár minutách
vyklopily naprosto pravdivě vše-jak o oněch fotkách,tak o sobě.O
spankingu kdesi něco četly a viděli pár kazet-a tak to prý chtěli
zkusit.A fotily se samy,nikdo u toho nebyl.Bohužel,při kontrole
objevil fotky kapitán Wágner.Trest prý obě podstoupí jakýkoli,jen
když se to nebude vyšetřovat oficiální cestou.To by byl konec jejich
kariéry v armádě.

Na to jim velitelka sdělila,že si to nechá projít hlavou a že se
mají hlásit zítra večer u ní doma.

V určenou hodinu se obě dívky dostavily ke své velitelce aby
vyslechly svůj ortel.Seděly v její pracovně a sledovaly s obavami
přísnou tvář své nadřízené.

„Tak děvčata,dlouho jsem přemýšlela,jak vás potrestat tak,abyste si
to pamatovaly na celý život.A nakonec jste mne inspirovaly vlastně
vy samotné.Respektive vaše fotečky.Co to tam
předvádíte?Výprask,že?No-a tak já vás potrestám právě takovým
výpraskem.A navíc ve stylu,na který si hrajete.Je ovšem na vás,zda s
tímto druhem trestu budete souhlasit.Výprask musíte podstoupit
naprosto dobrovolně a také o tom učiníme zápis.Člověk nikdy
neví…“řekla velitelka s úsměvem.„Tak Vando a Ivo,čekám!“

Obě dívky na sebe rozpačitě pohlédly .Vanda po chvilce ticha
prohlásila,že s tímto trestem souhlasí.Pak se stejně rozhodla i Iva.

„Dobrá,“ pravila spokojeně velitelka, „tak nebudeme otálet-ať to
máte za sebou.Pojďte za mnou!“

Po chvilce stály v suterénu před železnými dveřmi.Velitelka dveře
otevřela a pobídla obě dívky,aby vstoupily do tmavé místnosti.

Když vešly,velitelka zabouchla těžké dveře a rozsvítila
světlo.Místnost byla holá,bez oken,pouze na jedné stěně bylo veliké
zrcadlo.Děvčata zůstala zaraženě stát..Uprostřed místnosti stál
jakýsi stůl,jehož horní deska byla potažena kůží a po stranách byly
řemeny na přivázání oběti.Na stěně viselo pár plácaček z černé
kůže,různých velikostí a tvarů a také několik rákosek.Vedle stál
dřevěný stojan a na něm nějaké předměty,v rohu pak věšák,na kterém
visely kožené krátké kalhoty.Děvčata stála jako zařezaná,až je
probral hlas velitelky.

„Tak,zde vám nyní předvedu výchovný výprask.Toto je trestná stolice
a právě na ní se výprasky provádí.A tady,to jsou mé oblíbené
plácačky ze silné kůže,které si vybírám podle velikosti
provinění.Některými to bolí víc a naopak.Plácačka je velmi vhodným
nástrojem pro výprasky,protože po nich na zadnici nejsou příliš
viditelné stopy jako třeba po rákosce či řemenu.A navíc- plácačka
pěkně přilehne,zvláště,když se před výpraskem použije pro zostření
trestu speciální vazelína.A aby ztrestané zadky byly ještě více
ušetřeny případných stop po výprasku,obléknou si někdy odsouzené
tyto trestné krátké kalhoty.Jak vidíte,jsou z jemné kůže-ale
nemyslete si,když plácačka pěkně přilehne,štípne to pořádně.No a pro
trest za velmi těžká provinění je zde tento kožený řemen-tím bolí
výprask nejvíc.“ukončila velitelka svou „exkurzi“.

Podívala se na první vojínku.„Dostanete jich vysázeno
pětadvacet!Výprask bude vykonán lehkou koženou plácačkou a na
trestné kalhoty. Je to ten nejmírnější trest,ale myslím, že to
vašemu provinění dostatečně odpovídá."

Pak oslovila desátnici Vandu:„Vás odsuzuji také k pětadvaceti-ale
pěkně na holou zadnici, namazanou vazelínou.Výprask vykonám stejnou
plácačkou,jakou dostane vaše kolegyně.Tak se připravte k
výprasku!Sukně a kalhotky dolů!“

Sama si sundala blůzu a zůstala jen v bílé košili s tmavě modrou
kravatou.Tu si teď povolila,pak si vyhrnula rukávy a na pravou ruku
si navlékla koženou rukavici.Tmavá sukně uniformy jí pevně obepínala
pěkně tvarované boky a dávala tak vyniknout nádherně vyklenutému
zadečku.Vypadala nyní opravdu velmi dominantně.

Obě dívky vykonaly příkaz a po chvíli stály před svou velitelkou s
obnaženými zadečky.Ta si pak si vybrala plácačku.Zvolila
velikou,kulatou,ze silné kůže a zkusmo s ní pleskla do kůže
stolice.Prásklo to pořádně.Velitelka se sotva znatelně pousmála,poté
přistoupila ke stojanu s koženými kalhotkami a pokynula vojínce:„Tak
pojďte, Ivo-jakou máte velikost... zkusíme tyhle... oblečte si je!"

Iva si oblékla krátké kožené kalhoty a velitelka si ji
prohlížela.,,Otočte se… trochu se ohněte… výborně sedí pro
výprask,"řekla spokojeně velitelka a poplácala ji po zadnici,upnuté
v lesklé kůži.,,Teď se postavte čelem sem,ke stolici.... ták…
pořádně se předkloňte a položte se na desku... pořádně až sem...
výborně.Nohy mějte u sebe a lehce je pokrčte,aby byla vaše zadnice
co nejvíc vysazená..Pak vám budou připoutány nohy a ruce,abyste se
případně příliš při výprasku nevrtěla .“

Vyzvaná bez otálení přešla pár kroků po místnosti a s odevzdaným
výrazem ve tváři se položila na práskací stolici.Velitelka jí ještě
upravila do lepší polohy tak ,aby měla zadnici co nejvíc
vysazenou.Pak pokynula Vandě,aby jí pomohla odsouzenou připoutat
řemeny.Za chvíli měla Iva připoutané ruce i nohy a nakonec jí ještě
velitelka přitáhla ke stolici širokým řemenem v pase.

Vanda nyní ležela zcela bezmocně na kůži stolice,lesklou zadnici do
krajnosti vysazenou.Nemohla se skoro pohnout a s obavami čekala na
svůj výprask.

Velitelka ji spokojeně popleskala po napnuté kůži trestných
kalhot.Ta nádherná,připoutaná zadnice přímo vybízela k výprasku.

To se velitelce samozřejmě velmi líbilo.Stoupla si za delikventku a
poté se obrátila k desátnici:„Vy budete během trestu počítat.Ale
jakmile se spletete,čeká vás za to výprask navíc!A řemenem!!Tak-a
můžeme začít s prvním výpraskem.Během výkonu musíte pokorně
ležet,nesmíte sebou škubat a nesmíte křičet,jinak se vám výprask
prodlouží!Hlavně se uvolněte,nestahujte půlky,bolí to pak víc,to mi
věřte.Ale především přijměte tento váš první výprask s naprostou
pokorou!“

Vanda,stojící v rohu,vyděšeně pozorovala,jak se velitelka
rozkročila,jednu ruku si dala v bok,rozpřáhla se a pak vší silou
švihla svalnatou paží.Plácačka dopadla mlaskavě na krásně
vysazený,připoutaný zadek. Zvuk byl tak hlasitý,že sebou Vanda
viditelně škubla.Viděla,jak se zadnice její kolegyně po dopadu
plácačky zavlnila a její tělo,připoutané na stolici, sebou lehce
škublo.

Iva po dopadu plácačky necítila skoro nic… Až se podivila,čekala
větší bolest.V tom již dopadla další pleskavá rána,přesně doprostřed
její vysazené zadnice. Slyšela,jak Vanda počítá nahlas vysázené rány
jejího výprasku. Velitelka jí vyplácela pomalu,s malými
pauzami..Vždy před úderem přiložila plácačku na trestanou
zadnici,chvíli ji tam podržela,lehce přejíždějíc nádherné půlky,pak
se rozpřáhla a –prásk!Opět nechala dopadnout plácačku na polokoule
trestané dívky. A výprask pokračoval, rány hezky po pauzách dosedaly
znovu a znovu, a do toho se mísilo Vandino hlasité počítání.

Trestaná Iva zatím snášela výprask od své velitelky kupodivu
dobře.Zadnice,obepnutá lesklou kůží,ji začínala sice pálit,ale dalo
se to vydržet.Jen ji trochu tlačily poutací řemeny a vadila jí ta
nedůstojná poloha,kterou musela při tomto výprasku zaujmout...A
velitelka pokračovala ve výprasku,plácačka pěkně přiléhala na
zadnici.

Vanda počítala a dívala se na scénu výprasku.Všimla si,že velitelce
zčervenal obličej a oči jí v něm podivně svítí... Práskala
vyšpulenou zadnici jakoby s chutí,dokonce ji několikrát před dalším
prásknutím kradmo pohladila.Vanda tomu vůbec nerozuměla...

Náhle uslyšely velitelčin hlas:„Tak tohle byla třináctá.Že to není
tak strašné,co říkáte?A držíte se statečně. Nechcete udělat malou
pauzu?“

Iva si řekla,že přerušení výprasku docela uvítá,zadek ji už začal
opravdu pálit a tak poprosila o krátké přerušení výprasku.

Velitelka odložila plácačku,přistoupila blíž k Ivě a začala ji jemně
masírovat půlky.Bylo to velmi příjemné a dívka se uvolnila.,,Malá
masáž vám pomůže lépe snést druhou polovinu vašeho
výprasku."protáhla velitelka a popleskala se zjevným potěšením
dívčin zadek,krásně se lesknoucí v napjaté kůži šortek.

Pak opět uchopila plácačku a pokračovala ve výprasku.Sázela pleskavé
rány na vysazenou zadnici trestané dívky.Se zájmem pozorovala,jak
Iva statečně přijímá udělovaný výprask. Výplata je sice mírná,ale už
ji ta zadnice musí pěkně pálit... Uvidíme,jak si povede do konce
výplaty.

Přihlížející Vanda si také všimla,že se její trestaná kamarádka drží
při výprasku neobyčejně statečně,dokonce se vůbec při vyplácení
nekroutí a zadnici má vzorně vystrčenou,jako by ji to vůbec
nebolelo.Když se podívala na výraz jejího obličeje při krátké masáži
velitelčinou rukou,skoro se jí zdálo,že se jí to zamlouvá... Sama
Vanda si ale musela přiznat,že i ji scéna výprasku podivně
oslovila.Jako by ji ten pohled na trestající velitelku,na její
královskou postavu i nádhernou zadnici,která se po každém švihu paže
krásně zavlní přitahoval...A ten vyšpulený zadek,jak na ni mlaskavě
dopadá kůže plácačky… Byla z toho tak zmatená,že přestala mít
přehled o počtu vysázených ran...

A přesně v ten moment se ozval hlas jejich přísné velitelky:,,Tak
kolikátou jsem právě vysázela,desátnice?Zdá se,že jste duchem někde
mimo..Odpovězte!Čekám!"

Vanda stála jako solný sloup.Vůbec totiž netušila,kolik ran už Iva
od velitelky obdržela. Vzpomněla si na varování velitelky a v duchu
se už viděla,jak dostává výprask tím hrozným řemenem!Kolik to mohlo
být?Dvacet… nebo víc?Nevěděla.Pak vsadila vše na jednu kartu a
vyhrkla:,,dvacet?" Ulekaně hleděla na svou velitelku a na její
pobavený úsměv.Bylo naprosto jasné,že se netrefila.Pane- a je to
tady,,kolik jich dostane navíc?To bude hrozný výprask.

,,Ale ale,nedávala jste při výprasku pozor a tak jistě víte,co vás
čeká.Byla to devatenáctá-čili dostáváte ke svým pětadvaceti ještě
pět navíc...a řemenem!Jistě se už na ten výprask těšíte… a já
také.."usmívala se velitelka a Vanda si najednou byla zcela jistá,že
ten celý ,,výpraskový" rituál velitelku vzrušuje.A když zahlédla
pobavení i ve tváři Ivy,udělalo se jí mdlo.Snad se to líbí i jí ?
Ale já nechci-mě výprasky nevzrušují…

A opět slyšela velitelku,jak ji vybízí pokračovat v
počítání.,,Tak,mé dámy,výprask nepočká... jen,co vypráskám
Ivu,přijdete na řadu vy,má milá!Tak si dávejte pozor,ať se vám
výprask ještě nezvýší… vezměte si příklad tady z Ivy,ta přijímá
výprask vzorně."

Velitelka opět začala s výpraskem a vyplácela zadnici s patrným
zalíbením.Iva ležela na práskací stolici vzorně,zadek jakoby
vystrkovala vstříc trestající ruce své nadřízené.Teď už ji sice
pálil, ale bylo to takové zvláštní pálení,celé jakoby vystřelovalo z
oblasti obou jejích ,,dírek".A také zjistila,že se jí líbí,jak tak
leží přivázaná,bez možnosti pohybu a přijímá odevzdaně celkem
nečekaně příjemný výprask od své půvabné velitelky.Slyšela Vandu,jak
počítá",,třiadvacet... čtyřiadvacet... pětadvacet.."Ale to ne,teprve
je to přeci dvacet,vždyť si také sama počítá...Vanda se znovu
spletla!

,,Opět špatně!!Vy snad po tom výprasku řemenem vyloženě
toužíte,desátnice",zvolala velitelka s očividnou radostí v
hlase.,,Teď prosím počítejte pořádně,zbývá jich do určených
pětadvaceti ještě pět , tak že prosím."dodala a vysázela s chutí
posledních pět ran na trestaný zadek.Vanda počítala až do
pětadvaceti a pak se ozvalo její : „Hotovo.“ A velitelčina odpověď:
„Ano,tak teď to bylo těch určených pětadvacet!Vando,odvažte
potrestanou!"

Pozorovala,jak Vanda odvazuje spráskanou dívku v duchu se těšila na
další,tentokrát přísnější výprask.Ano,výprasky ji vzrušovaly už od
dětství,stejně jako krásné,plné dívčí zadnice… proto si také vybrala
profesi,kde při troše opatrnosti mohla holdovat této své libůstce.A
teď s radostí pozorovala,že Iva by mohla být její favoritkou..

Iva se opatrně zvedla z mrskací stolice a přejela si hřbetem ruky po
obou půlkách svého horkého zadečku.Příjemné pálení ji působilo skoro
rozkoš a nejraději by šla políbit tu trestající ruku své velitelky…
Takové pocity ještě nepoznala. A teď jí ke všemu ještě čeká další
zážitek-výprask Vandiny velké zadnice… a snad i tím řemenem... přímo
se na ten výprask těšila.

„Ivo,sundejte si trestné kraťasy a uložte je na místo!“Pak pokynula
desátnici:„Vando,teď je řada na vás.Ivo,připoutejte ji na trestnou
stolici!.

Zkroušená blondýnka se oběma rukama pevně držela za zadek a
vystrašená předcházejícím výpraskem si připadala,že jde na popravu.
Jen velmi pomalu přešla ke stolici, teprve tam svůj zadek odkryla a
za nešťastného vzdychání se na ni uložila. Natáhla ruce před sebe,
položila si na ně hlavu a čekala,až bude před výpraskem
připoutána.To se také ihned stalo.Ležela tedy nyní na kůži
stolice,která byla ještě teplá od těla spráskané Ivy,holou zadnici
do krajnosti vysazenou a připravenou na nadcházející výprask.Tiše si
vzdychla.

„Ale no tak, Vando,“ napomenula ji velitelka, „musíte snad něco
vydržet.Podívejte se na vaši kamarádku,jak se statečně držela po
celou dobu výprasku."

Pak přešla ke stolku a vyndala malou plechovku s "vazelínou na
výprasky".Přistoupila k vysazené holé zadnici desátnice a pomalu
začala roztírat kluzkou hmotu po nádherných oblinách.Bylo to velmi
příjemné a velitelka si ten moment opravdu vychutnávala.Desátnice
cítila,že ji klouzající ruka velitelky zajíždí i do intimních partií
a mimovolně stáhla půlky.V zápětí však přes ně dostala ostré
plesknutí s tím,ať zadnici tolik nestahuje,naopak- ať se pěkně
uvolní.Vanda věděla,že odpor je marný a odevzdaně vysadila
zadnici,aby byla velitelka spokojená.Čekal ji přece velký výprask
její rukou!Kolik jich vlastně dostane?A ten řemen. Bude to opravdu
mastný výprask...

"Tak teď přistoupíme k druhému trestu výpraskem.Výprask bude
proveden na holou a namaštěnou zadnici a nejprve vám vysázím
pětadvacet ran ,ale nikoli slíbenou plácačkou.Zostřuji vám trest a
budete spráskána...touto rákoskou! Mam ji tady pro zvlášť zatvrzelé
schovanou vedle stolice.Poté budete spráskána silným a řádně
namaštěným řemenem.Při druhém výprasku vám jich vysázím
deset.Nebudete li se během výprasků vzorně chovat a řádně
spolupracovat,může vám být výprask zvýšen,a to až na oněch
klasických-no klasických... kolik?"zeptala se velitelka a než se
zmohla vyděšená Vanda na odpověď,Iva přímo bez přemýšlení
vykřikla:,,pětadvacet!" Ta zmije,blesklo Vandě hlavou… Jak ji jeden
výprask od velitelky změnil... vždyť je úplně vzrušená.

„Velmi správně...Dívejte se dobře,Ivo- a počítejte, dokud jich
nebude pětadvacet.“řekla s úsměvem velitelka a rozpřáhla se.Rákoska
zasvištěla vzduchem a poprvé přistála na Vandině odhalené a
namaštěné zadnici.Prásklo to pořádně.Iva se zachvěla..Pozorovala,jak
se desátnici po dopadu stáhly půlky,pak se opět rozevřely a na
zadnici se objevil červený pruh.

Přišla druhá rána.Vanda vykřikla. Při třetí ráně již nevydržela
předepsanou polohu a snažila se před ranami té hrozné rákosky
uhnout.To ovšem nešlo,neboť byla velmi pevně a důkladně
přivázaná.Tak sebou na stolici alespoň zmítala a škubala svými
pouty.

„Okamžitě zaujměte předepsanou polohu při výprasku, nebo dostanete
další přídavek!!! Ivo,pořádně ji přidržte!“

Iva horlivě přikývla a položila se Vandě plnou vahou na záda.Měla
teď probíhající výprask přímo před očima a sledovala s obdivem a
vzrůstajícím vzrušením svou velitelku,jak ho vykonává.

Velitelka pochvalně přikývla a opět začala s požitkem práskat svou
plácačkou zmítající se zadnici desátnice.Ale že si ta Iva vede
výborně,určitě jí ty výprasky také vzrušují… musí ji ještě
vyzkoušet.

Iva zatím nahlas počítala a s napětím očekávala slibovaný výprask
řemenem.Konečně dopadla pětadvacátá.

Velitelka trochu poodstoupila,podívala se spokojeně na spráskaný
zadek desátnice a pak ho pohladila ho rukou.Cítila rozpálenou kůži
zadnice,která ale byla i po takovém výprasku skoro
netknutá.Velitelka věděla proč.Široká plocha plácačky rozloží úder
tak,že zvuk je sice po dopadu velmi ostrý a silný,leč pokožka
zůstane nezraněná.

Uložila plácačku na místo a vzala do ruky široký,silný řemen.Pečlivě
ho potřela vazelínou a pak pokynula Ivě.,,Natřete odsouzené před
dalším výpraskem pořádně zadnici,ať se ji dobře promastí a řemen
pěkně přilne!"Byla zvědavá,jak si bude Iva počínat.

Ta přistoupila ke spráskané desátnici a začala ji potírat vysazené
půlky vazelínou.Velmi se jí to líbilo,což s uspokojením pozorovala i
její statná nadřízená.Stoupla si k ní a ukazovala,jak správně
namastit zadnici před výpraskem.Když zajela hlouběji mezi
půlky,šibalsky na Lucii zamrkala... Začaly si rozumět.

"Tak a nyní ten slíbený přídavek.Deset koženým řemenem!!Předpisové
držení při výprasku je samozřejmostí,jinak vám jich vysázím opět
celých pětadvacet!Ale teď si budete počítat sama-a běda,jak se
spletete a nebo vám nebude rozumět!Jasné?",zavolala velitelka a
řemen zasvištěl a dopadl s nádherným mlasknutím na mastnou zadnici
desátnice

"Jedna", vykřikla bolestivě vyplácená.Cítila,jak se jí po zadnici
rozlévá oheň.A další a další mlaskavé údery řemenem dopadají na
cukající se půlky.Velitelka supí,oči jí poživačně svítí a práská a
práská svou upoutanou oběť v jakési extázi.Vyplácená sebou začíná
opět škubat tak silně,že je výprask přerušen.

"Sedněte si jí na záda,Ivo,a já zvyšuji tento výprask na
pětadvacet.Zbývá tedy ještě patnáct..A víte co? Za to,jak si
vedete,smíte výprask dokončit vy. Já odsouzenou přidržím sama!!!",
rozhodla náhle udýchaná velitelka.Byla totiž velmi zvědavá,jak si
při výprasku Iva povede.

Ta,neskrývaje radostné překvapení,uchopila podávaný řemen a zvědavě
si ho prohlédla.Pak zaujala pozici,jak to viděla u své učitelky a
začala s výpraskem.Pravidelně se rozpřahovala a pravidelně dopadal
řemen s nádherným plesknutím na vysazenou,lesknoucí se zadnici.Byla
silně vzrušená,výprask ji úplně pohltil,práskala a sázela je jednu
za druhou..Cítila,že je dole vlhká... Maně si tam zajela rukou.

Velitelka to pozorovala a ihned si stoupla za ní. „Jen jí práskej…
pokračuj v tom sladkém výprasku... já tě trochu přidržím..",začala
ji chraptivým hlasem tykat velitelka a než se Iva nadála,začala ji
rukou laskat v rozkroku..Obě byly zpocené,zrychleně dýchaly,Iva
práskala zadnici desátnice,ta už jen sípala...Velitelka cítila,že se
Iva brzo udělá a druhou rukou si to začala dělat také... Náhle jim
to přišlo skoro ve stejnou dobu.A v tom okamžiku slyšely,jak
vypráskaná desátnice zvolala:,,Pět-a-dvacet...."

Po chvíli,když to nádherné běsnění ustalo,poručila Vandu
odvázat.„Můžete slézt dolů,desátnice.“

Vanda slezla a padla na zem.Pak velice pomalu vstala, oběma rukama
se chytila za svou spráskanou zadnici a tiše popotahovala.Bylo
zjevné, že o právě proběhlých aktivitách Ivy a velitelky nemá
tušení.

Velitelka přešla ke skříni a uložila řemen zpět na místo. Pak se
obrátila a podívala se na obě mladé vojákyně, které právě tak
důkladně a nádherně potrestala. „Tak teď si snad budete pamatovat,co
je to výprask!Obléknout a odchod.“Při tom se významně usmála na Ivu.

Když obě potrestané dívky odešly,otevřely se malá postraní dvířka a
v nich se objevil-kapitán Wágner.Jeho tvář zdobil úsměv a ruku
dlouhá,pružná rákoska.

"Bylo to skvělé,to jednosměrné zrcadlo se opravdu osvědčilo.Tak,paní
velitelko-připravte si výpraskovou kozu a už ať jste v předepsané
poloze!"