Poprvé

"Bojím se, že ti musím nasekat rákoskou", řekl pan Valc a podíval se přes brýle na Janu. Ta vzdechla. Matka jí řekla, co ji čeká, když se nebude řádně chovat, ale ona tomu moc nevěřila. Do teďka. Není to dobré", pokračoval pan Valc, nedbaje na její nevyslovené námitky."Nemohu přijmout tvou dosavadní práci jen tak." Jeho tón byl plný podráždění. Jana se rozplakala."Ale, ale, to není nutné. Víš dobře, že sis to zasloužila. Myslel bych, že tak velká dívka nebude dělat tolik povyku kvůli zaslouženému trestu.""Ale já," zadrhávala se Jana, já ještě nikdy nebyla bita, tím spíš ne rákoskou..." A znovu vodopád slz. "No dobře, dobře. Když je to poprvé, tak to udělám pro tebe snazší. Nebude to dnes, ale přijdeš v neděli odpoledne. Neodpustím ti to, to ne, ale mám nápad." Jane v slzách souhlasila. I odklad byl lepší než nic. Ale celý pátek a sobotu strávila přemýšlením, co bude. Jak je asi rákoska cítit? Bude řvát na celé kolo? Přišla neděla. Od rána skoro nejedla. Byla uzlíček napětí, když zaklepala na dveře u pana Valce. Ten jí otevřel. K jejímu překvapení zde byla již jiná dívka stejného věku."Jano, to je Zuzana Mendlová, jiná má žačka. Je tu proto, aby si trochu popovídala s rákoskou. Jako ty. Ale u ní to není poprvé. Naopak. Jelikož to před týdnem, kdy měla být bita, nebylo vhodné, přišla dnes. A byla ochotná, když jsem ji požádal, abys byla svědkem jejího potrestání, abys sama viděla, jak se věci mají.""Och, to je od tebe laskavé," obrátila se Jana k druhé dívce, "děkuji." Zuzana nervózně přikývla. "Tak teď si obě skočte na záchod, a pak se vraťte", řekl pan Valc. Dívky vyšly."Proč máme jít na záchod?" zeptala se Jana. "Je dobré se vyčůrat... před tím. řekla Zuzana. Obě se vymočily a vrátily se. Byly ztuhlé napětím. Naopak pan Valc byl zcela klidný, uvolněný. Tak, Zuzano. Není na co čekat. Připrav se, prosím. Víš už, jak." Zuzana bez otálení položila polštář na okraj stolu a vykasala si sukni až do pasu. Jana zírala v úžasu na její zadek. Dvě pevné půlky, na nich jen tenké zelené kalhotky. Dívka přistoupila ke stolu, a položila se na lokty, nohy lehce od sebe, zadek vzhůru. Připravena pro rákosku. Pan Valc vyndal odkudsi svou rákosku se zahnutou rukojetí, asi metr dlouhou a velmi ohebnou. Jana zírala s otevřenou pusou. Zuzana stála nepohnutě, když pan Valc přejížděl rákoskou po jejím zadečku. Viděla Zuzaninu tvář. Váženou, ale odhodlanou přijmout vše, co přijde. Připravena?" zeptal se pan Valc. Nečekaje odpovědi se rákoska okamžitě zvedla a švihla dolů. Prásk! Dívčino tělo sebou škublo. Ozval se zvuk, něco mezi zasténáním a zachrčením. A znova. A znovu prásk a zasténání. Zuzana se začala kroutit. Prásk, prásk! Tentokrát už dívka vykřikla. Ale stále se držela na stole, nepokoušela se vstát. Prásk! Prásk! Copak to nepřestane? uvažovala Jana. Další tři rány ukončily trest, a Zuzana směla vstát. K Janině překvapení ještě poděkovala panu Valcovi a velmi ztuha odkráčela ke dveřím. V očích slzy. Tak teď ty, Jano", řekl pan Valc. "Doufám, že to bylo instruktivní. Tak teď jsi připravena na svůj trest?" "Ano, pane," pípla dívka. "Lituji toho. Doufám, že nebudu dělat žádné zmatky." "Dobře. Tak na Zuzanino místo!" Jana přešla ke stolu, polštář tam ještě byl. Potřásla hlavou, a pak si rychle vyhrnula sukni. Zadeček měla krytý jen tenkými krátkými bílými kalhotkami. Ohnula se přes stůl a okamžitě ucítila, jak se rákoska dotýká jejího zadku. "Připravena?""Ano, pane.""Dostaneš jich šest." A už rákoska svištivě dopadla. Vydechla, jak se jí po zadku rozlila agonizující bolest. "Aúúúúú! Aaaach!" Janin zadek se zavlnil ze strany na stranu. A ihned nová rána, těsně předtím, než dívka dokázala nabýt plnou kontrolu. I ty další čtyři byly, stejně bolestivé a rozvážně aplikované. Poslední dopadla. Jana se ztuha zvedla. Spustila si sukni."Tak jak se cítíš?"
Bolí to, pane. Ale děkuji. Jde to.""Dobře. Tak se snaž. To bylo pro tebe první varování. Doufám, že ne zbytečné." Při cestě domů si Jana občas třela pálící zadek.