Úterý, poslední hodina před polední přestávkou. Pan Trpal začal v 6.A s přípravami na trest žákyně Michaely Peterkové. Byla to hezká, trochu oplácaná dívka a trochu i hloupá - to vše byla ideální souhra pro časté výprasky ve škole. A dnes byly obzvláštní důvody. Nepřinesla svých sto řádek, které dostala včera za trest nádavkem k výprasku. A už byla ohnutá a profesor se jí právě chystal stáhnout školní kalhotky, když v tom se ozvalo zaklepání na dveře. Pan Trpal přerušil svoji činnost a vyzval návštěvníka ke vstupu. Vstoupila jiná žačka, zaražená tím, co viděla. Kalhotky žákyně Peterkové byly již napůl stažené, nad ní netrpělivý profesor. S rozpaky vykoktala: "Pane profesore, pan ředitel Pánek vám posílá své poručení a prosí, abyste jej navštívil v jeho pracovně ještě před obědem."
Řekni panu Pánkovi, že přijdu okamžitě, jak tady dokončím hodinu." Dívka zaváhala: "Mám tam opravdu jít a říci mu to? On je totiž v trestné místnosti." "Proč bys neměla, prosím?"
Tak dobře," řekla nejistě. Měla pro to svůj důvod. Mezi dívkami bylo známo, že přerušit ředitele při práci v místnosti, která k tomu byla speciálně určena a vybavena, bylo nanejvýš riskantní.
Tak běž a nezdržuj!"
Ano, pane," a vyběhla ze třídy kousajíc se do rtů.Michaelin holý zadek nyní zaujal definitivně svoji polohu. Zachvěl se v panice, když jej profesor lehce poplácal a zkroutil se v předtuše hrozící bolesti. Ale pan Trpal ji pleskl: "Nehýbej se a buď v klidu, Peterková." Oh, prosím!" V tom zvuku bylo vše. Již první úder profesorovou dlaní aplikovaný na nahý dívčí zadek vyvolal nářek z úst již včera tak seřezané dívky. Třicet a možná více důkladně aplikovaných švihnutí vyvolalo v dívce pravidelné záškuby ze strany na stranu a nahoru a dolů. Pan Trpal vždy uštědřil další na vrcholu pohybu nahoru. Michaela začala nesrozumitelně naříkat. Dopadaly další rány za napjatého a mlčenlivého pozorování ostatních žaček. Byla to názorná demonstrace.Mezitím dole nositelka poselství s chvěním dorazila k trestné místnosti. Před ní seděly již tři dívky s ustrašeným výrazem. Připojila se k nim. Ale vzápětí toho litovala, když se otevřely dveře a vyšla plačící dívka s holým zadečkem, kalhotky u kolen, sukni vyhrnutou a upevněnou v pase, ukazující svou zadnici plnou jelit vyděšeným spolužačkám. "Další!" zaburácel silný hlas ředitele. Oh, ne," zasténala další dívka na kraji. Ředitel Pánek, celý rudý, vyplativ již dnes sedm dívek, se objevil ve dveřích. Dívka, která byla na řadě, aby se seznámila s hrozivou rákoskou, strachem oněměla. Žádná jiná nehodlala zaujmout její místo.
Tak ty - dovnitř!" A ukázal na posla vzkazu. Ale, pane...!"
Ticho! Okamžitě!"
Aúúúúúú!" vyjekla, když ostré šlehnutí rákosky zasáhlo její stehna pod dolním okrajem krátké sukně. Nebyla schopná vzdorovat a vešla do ředitelovy místnosti. "Oh, ne, prosím, pane!" Ale dveře se definitivně zabouchly.
Jméno?"
Viktorka Králová, pane, ale..."
Třída?"
8.B, pane, ale..." "Kdo tě poslal?"
"Pan Trpal, pane, ale..."
"Kalhotky dolů!"
"Ale, pane..."
"Dolů s nimi!"
Ano, pane, ale..." Rákoska opakovaně zasvištěla vzduchem. Viktorčiny kalhotky byly postupně se škubáním staženy do půli stehen. K tomu ještě vydala nevinná dívka několik "ale" a půltuctu "prosím", ale aniž by se zmohla na větu, už byla ohnutá přes opěradlo židle... a Prásk!prásk!Prásk!, tři ostré rány rákoskou, tři jelita. "Aúúúú, aúúú, aúúú!" Omylem trestaná dívka se kroutila a brečela jako mnoho jiných dříve, byl to klasický tanec, kterému udával pan Pánek takt svou rákoskou. A nakonec jí přidal ještě další tři mimo obvyklý tucet za to, že jí tak dlouho trvalo, než si stáhla kalhotky.A zatímco dole byla Viktorka dekorována ředitelovým osobním monogramem, nahoře ve třídě pana Trpala ležela mladá Michaela se zadečkem chvějícím se a velmi horkým.
Tak se postav," a řízné plesknutí zdůraznilo pokyn, ale nech kalhotky, kde jsou." Michaela se staženými koutky se vyškrábala panu Trpalovi z klína.
Žádné komentáře:
Okomentovat