Na služební cestě s Lenkou

 S kolegyni Lenkou jsem byl na sluzebni ceste v Bratislave. Jednali jsme u zakaznika nekde na okraji Bratislavy. Jednani skoncilo a pred nami byla cesta domu. Ja jsem ridil a Lenka mela plan Bratislavy a navigovala.Upozornil jsem Lenku, ze musi davat pozor, ze to nebude tak jednoduche najit spravnou cestu. Vzdy sebejista kolegyne mi odpovedela, ze cesta je uplne jasna a ze urcite nezabloudime. Nabidl jsem Lence sazku: "Vsadime se, zda zabloudime nebo ne. Pokud vyhraji ja a zabloudime, jako trest za prilisnou sebejistotu dostanes petadvacet na zaoblenou zadni partii. Pokud vyhrajes ty, muzes si na me vymyslet jakykoliv trest."Lenka mi odpovedela: " Jsem si jista, ze nezabloudime, takze sazku prijimam. Jako trest dostanes take vyprask."

Aby pozdeji nevznikly nejake nejasnosti, museli jsme se dohodnout na provedeni vyprasku. Jako misto provedeni trestu prichazelo v uvahu nejake opustene parkoviste po ceste z Bratislavy.

"Ten, kdo sazku prohraje, se bude muset ohnout pres predni blatnik auta, na ktery dame deku. Tu mam vzadu v kufru. Potom porazeny obnazi zadni partie a dostane petadvacet na holou. Jako nastroj pro vyprask navrhuji liskovy prut, ktery budeme hledat, az zastavime." navrhl jsem.

Lenka odpovedela: " Mas u kalhot uzky kozeny remen a ten je velice vhodny pro vyprask a nemusime hledat liskovy prut." Jeste jsme se dohodli na tom, ze zabloudit znamena prijet na totez misto v Bratislave podruhe.

A tak jsme jeli podle planu Bratislavy. Dost dlouho se zdalo, ze Lenka vyhraje. Uz jsem zacal litovat, ze jsme uzavreli takovou sazku. Pak jsme ale prijeli na krizovatku, kde vyber dalsi cesty zavisel na nahode a nahoda prala mne. Najednou jsme jeli smerem na Kamzik. Lenka se intenzivne snazila najit nejakou odbocku, abychom se vratili na spravny smer, ale marne. Za chvili jsme byli na parkovisti pod Kamzikem a jedinou moznosti bylo obratit se a jet zpet.

Sazku jsem tedy vyhral a hned za Bratislavou zacal hledat vhodne misto, kde bych si mohl vybrat vyhru. Nekolik desitek kilometru nam trvalo, nez jsme nasli odpovidajici misto, ktere by bylo dostatecne chraneno. Nakonec se nam to podarilo, i kdyz Lenka se prilis v hledani nesnazila.

Zaparkoval jsem auto a vystoupili jsme. Lenka mela na sobe cerveny kostym s uzkou minisukni. Z kufru jsem vyndal deku a podal ji Lence, aby ji polozila pres predni blatnik vozu tak, jak ji to bude vyhovovat. Doporucil jsem ji, aby si sundala sako a dal je do auta.

Prikazal jsem Lence, aby se prehnula pres predni blatnik auta a vyhrnul ji cervenou minisukni do pasu. Z cerveneho zajeti uzke sukne se vyloupl zaobleny zadecek v uspornych bilych kalhotkach. To ale nestacilo, propozice sazky byly jasne. Uchopil jsem Lenciny kalhotky za lem a pomalu je stahl pres stehna ke kolenum. Teprve ted byl Lencin zadecek uplne bez ochrany a oble zadni tvaricky pripraveny k vyprasku.

Mezitim jsem vytahl uzky kozeny remen z kalhot, prelozil v puli a pevne uchopil. Naridil jsem Lence, aby pocitala rany a varoval ji, pokud bude pocitat spatne, dostane rany navic.

Pote zacal vyprask. Prvni rana dopadla a zanechala slaby rudy pruh pres obe pulky. Dalsi rany dopadaly rytmicky na Lencin holy zadecek , ktery se pomalu barvil do cervena. Po kazde rane se zadecek jemne zachvel. Lenka pocitala statecne a radeji bez chyb. Kdyz jsme dospeli k cislu petadvacet, mel jeji zadecek rudou barvu. Dovolil jsem Lence, aby si na nej natahla kalhotky a stahla sukni. Deku jsme ulozili do kufru, usedli do auta, Lenka ponekud s obtizemi, a odjeli z parkoviste.

Lenka me upozornila, ze tohle urcite nebyla posledni sazka, kterou jsme uzavreli a priste urcite vyhraje. Pak mi pry vyprask vrati i s uroky.