"Anno a Běto, co jste to za nepořádné malé špindíry! Zkontrolovala jsem vaši skříň... Měly byste se stydět. Ale co se týče studu, to vás teď naučím. Po večeři si vyhrnete své sukně a pak dostanete. Na holou! Je to opravdu ostuda, že tak velké mladé dámy musím přehnout přes koleno, ale jinak to s vámi nejde. Ale já se postarám, abyste si to dnešní potrestání zapamatovaly! A ostatní budou přihlížet, jak si budete muset obnažit zadnici a pak si ji nechat hezky zrudnout!" Anna, mladší z obou hříšnic, koukala na ředitelku se strachem. Ta byla opravdu osoba vyžadující respekt. Silná postava vyzařovala plně sílu a energii. Její pichlavé oči udržovaly všechny dívky jejího penzionátu trvale ve strachu a bázni. "Ale slečno Damová, když slíbíme, že se příště polepšíme..., nemohla byste nám to teď odpustit?" prohlásila Anna žalostně. Slečna Damová zavrtěla hlavou. "Nech toho zbytečného prošení, Anno, to nemá cenu. Dnes po večeři v mém pokoji. A jestli nebudete dobře mít umyté zadky, dostanete porci navíc!" Ze stran ostatních dívek se ozval škodolibý smích. Běta strčila do Anny a řekla tiše:"Nebuď husa a dělej, jako by nám to bylo jedno. Vždyť čeká jenom na to, abychom se před ní třásly." Pak dodala: "Mě tak snadno nezastraší." Ředitelka to však zaslechla: "Tím bych si tak jistá nebyla, mladá dámo. Uvidíme, jestli tak budeš mluvit ještě večer!" Běta sebou nervózně cukla. Nepočítala s tím, že by to bylo slyšet. Zbytek dne proběhl v obecném napětí. Každý myslel na ohlášený večerní výprask. Zvláště ty dvě postižené taktak byly schopné zúčastnit se večeře. Po jídle se ředitelka zvedla: "Tak, mé dámy, smím prosit, do mého pokoje, kde si promluvíme. Obě si zvednete sukně, jak jsem řekla, a rozhrnete si rozparek svých spodních kalhot. Vaše kamarádky uvidí, jak směšně vypadají takové velké slečny, když pro svou nepořádnost dostanou na holou." Anna zrudla do tmava, ale i Běta znejistěla. Se sklopenými hlavami následovaly slečnu Damovou. V pokoji jejich spolužačky se začaly pošťuchovat, když viděly, jak si obě hříšnice vyhrnuly sukně a zasunuly je za pás, pak si rozeply krajkové kalhotky a rozhrnuly rozparek. Škodolibé úsměvy. Slečna pak si dřepla na pohovku: "Tak, Anno, pojď sem a polož se tady přes koleno, to je pro takovou nepořádnici to nejlepší. A drž si ty kalhoty hodně roztažené, ať je tvá zadnice dobře vidět... Tak, tak je to správné. A teď se podíváme, zda jsi se pořádně umyla. Vy lenošky jste občas pěkná čuňata!" Anna se cítila strašně pokořená, když ředitelka zkušeným hmatem jí roztáhla půlky a prohlížela si hlubiny mezi nimi."Co jsem řekla?" zvolala vítězně. Nemůžeš být čistotnější? Ty, Běto, přines džbán studené vody, houbu a kartáč! My tuhletu špindíru napřed trochu vydrhneme, než dostane, co jí patří." Běta se mezitím musela také vysvléci, ale na rozdíl od Anny si musela kalhoty spustit úplně. S vyhrnutými sukněmi a s nahou dolní půlkou těla budila mezi ostatními dívkami velkou pozornost a posměch. Snažila se jíti co možná neúčastně, jako by nic. Ale samo sebou poslechla.Dobře," řekla ředitelka, když převzala džbán a kartáč, "teď se ohni a postav se tady s vystrčeným zadkem, než na tebe dojde řada. Ty máš nosánek moc nahoru, ale já tě naučím se pořádně stydět, to si buď jistá." Běta na ni vrhla nenávistný pohled, ale věděla, že jí to moc nepomůže. Paní ředitelka, která s obzvláštním potěšením pokořovala dívky a zvláště tak, že je seřezala na holé tělo, přikročila k potrestání Anny. Roztáhla trochu svá stehna a vsunula dívčinu levou nohu mezi ně. A tak se Anna octla jako v pasti, přehnutá přes ředitelčino levé stehno. Kroutila se, když ředitelka namočila houbu do ledové vody a začala s ní jezdit po nahém zadku a mezi půlkami. Přitom ji stále pevně držela. A pak vzala ředitelka kartáč a začala s ním energicky drhnout její kůži tam, co dříve myla houbou.Ach, ne", křičela dívka, "ne, prosím, to strašně škrábe, ne tak moc...". Slečna Damová se smála: "Teď budeš ji mít konečně pořádně umytou! A taky zadnice bude trochu citlivější, abys mohla ty rány jaksepatří cítit!" Ještě jednou polila dívčinu zadnici vodou a pak odložila kartáč. A teď se do toho můžeme dát, Anno. A budeš se mnou hezky hlasitě počítat. Rozuměla jsi? Jestli nebudeš počítat, dostaneš dvojnásob." Pak uchopila připravenou metlu, zvedla ruku a udeřila dívku na pravou půlku. Hlasité zasvištění. Anna se zakroutila na ředitelčině klíně. "Jedna.." zakňourala, "ale prosím, ne tak moc, to pálí..nemůžu to vydržet.""Ale samo sebou to můžeš vydržet, mé dítě. Zadky, jaký je ten tvůj, jsou k tomu stvořené, aby čas od času dostaly pořádný výprask." A pak pokračovala střídavě na levou i pravou půlku. Trestaná kůže se zbarvovala od krémové barvy až do temně rudé. A stálé hlasité svištění prutů a nářek trestané. Když jich Anna dostala takto 15, uchopila slečna Damová metlu obráceně. "A nyní dostaneš navrch pár tímto druhým koncem." oznámila. "To udělá tvému zadku obzvlášť dobře..." Anna se celá chvějíc zavrtěla na klíně: "Ne, prosím, ne takto, to hrozně moc bolí!""To je taky dobře. Aspoň se naučíš, co se sluší", řekla nelítostně. A držela dívku pevně a vysázela jí takto tucet ostře praskajících pálících ran tlustým svazkem. Anna hlasitě křičela. "Tak dobře," zakončila ředitelka, "teď se postav a zaujmi patřičnou pozici. Přec to znáš! Napnout nohy, roztáhnout rozparek v kalhotách, aby si tě všechny mohly prohlédnout." Anna se styděla hrozně. Nejraději by se skryla někde pod zem, nebo aspoň klesla na zem, ale to věděla, že nesmí. Tak poslechla. A slečna pak pokynula Bětě, aby si šla ona pro svou dávku.
Žádné komentáře:
Okomentovat