Můj drahý příteli. Tvůj poslední dopis byl inspirativní. Mnoho díků za tvé rady a i za nádherné fotografie tvé Pavlíny. Moc se mi hodily. U mé Františky se v poslední době hrozně zhoršilo chování. Denně jsem ji musel něco vytýkat, ale s malým efektem. Tvůj dopis mě však přiměl k rozhodnutí. Má malá byla obzvlášť hádavá. Nakonec jsem ji poslal do její ložnice. Rozhodl jsem se, že tvé metody teď budou nejvhodnější. Františka se šla vysprchovat, a když se vrátila z koupelny, oblečená jen v tenkém pyžamu, seděl jsem u ní na posteli. Byla překvapená. A ještě více, když jsem jí řekl, že si musíme prodiskutovat její chování. Vím, že tvá Pavlína už je zvyklá na tělesné tresty, a že se poslušně položí přes koleno, ale u Františky to teprve muselo začít. Řekl jsem si, že tvůj dopis bude mít dobrý efekt. Udělal jsem jí nejprve kázání a pak jsem jí tvůj dopis nechal přečíst. Četla pozorně každé slovo! Pozoroval jsem ji přitom napjatě. Viděl jsem, jak zrudla, když četla, jak se musí Pavlína položit přes tvé koleno s kalhotkami dole. A od tohoto okamžiku se Františčino chování dramaticky změnilo! Beze slov mi vrátila dopis. Zeptal jsem se jí, zda tomu rozuměla. Kývla. Řekl jsem jí potom, zda si přeje, abychom její nepřípustné chování vyřešili tady mezi čtyřma očima, nebo zda tě mám požádat o pomoc. Nedal jsem jí moc času na rozmyšlenou, i když vím, že bys mi ochotně pomohl. Nepřipustil jsem žádnou diskusi. Zasloužila si trest a cítil jsem, že potřebuje něco rázného a bolestivého dostat na zadeček. Poklepal jsem si na kolena: "Chci, aby ses tady položila." - Potřásla hlavou, v obličeji byl spíše strach než nesouhlas."Nebo zavolám přítele," a ukázal jsem jí jednu z Pavlíniných fotografií po výprasku rákoskou. - Františka skoro se rozplakala."Tak přes koleno, mladá dámo! Hned!" - Bitva byla dobojována. Pomalu, velmi zdráhavě, s rudou tváří se pomalu složila přes mé koleno. Nemusel jsem spěchat. Pomalu jsem si ji upravil do žádoucí pozice, zadeček hezky výše, nohy natažené, hlavu a ramena na polštáři na posteli. Cítil jsem její horkou kůži i skrz to tenké pyžamo. Ležela úplně tiše, neprotestovala. Zvedl jsem jí kabátek od pyžama. Část zad byla holá. A pak, spokojen s tím, jak je najednou podrobivá, jsem jí stáhl i kalhoty. Mé prsty se dotýkaly měkké jemné kůže. Pohled na její zadeček, na žlábek uprostřed. Zadeček jak měkká broskvička. I trochu těch chloupků mezi stehny. Položil jsem ruku na její záda a trochu jsem ji natáčel, abych mohl kalhoty dostat snadněji dolů. Nespěchal jsem. Nepomáhala, ale ani se nezpěčovala. Tvůj dopis udělal vynikající práci. Ležela tiše s hlavou odvrácenou ke dveřím. Položil jsem jí pak ruku na její zadeček. Cítil jsem, jak nadskočila."Tak, děvče. Teď je čas dát ti lekci!" - Stále bez protestu."Nasekám ti na zadek. Tuhle lekci nikdy nezapomeneš." - Lehce se zachvěla v očekávání. A pak dostala, co zasloužila. Pleskl jsem jí přes zadeček. A znovu a znovu. A švihal jsem rukou přes její vyšpulený zadek ve snaze jí dát opravdovou lekci... Začala se kroutit. Už mě ruka trochu pálila. Zadeček jí růžověl a začal se kolébat ze strany na stranu. Při každé ráně zaječela. Nádherný pocit! A zvlášť, když jsem si uvědomil, že každá rána byla plně zasloužená! Nakonec po několika tuctech plácnutí mě už ruka moc bolela. Přestal jsem. Brečela, štkala, slzy promáčely polštář. Stále měla odvrácenou tvář, ale její ruce se přemístily na zadeček a třely jemně rudé plochy. Pak se musela přede mě postavit, stále bez pyžamových kalhot, které ležely na podlaze. Musela se otáčet, mohl jsem si prohlédnout vše."Tak co, chceš další dávku? Třeba vařečkou, ne?" - Potřásla hlavou a zaprosila."Tak příště budeš poslouchat?" - Horlivě přikývla. Pustil jsem ji. Ale brzy jeden z příštích dnů jsem se rozhodl, že vyzkouším, jak byl ten noční výprask účinný."Františko, co ten nepořádek v koupelně? Co ty šaty na zemi?" - Pokoušela se o omluvu. Ale posadil jsem se a jen jsem beze slov si poklepal na koleno. A ona bez protestu, i když zřejmě nerada, se zase položila přes kolena. A já jí stáhl bílé kalhotky a pak jí nasekal. A zase další slzy a slib polepšení v budoucnosti. Příteli, dnes jsem byl ve městě. Koupil jsem tenkou rákosku. Velmi pružnou. Brzy, snad již tento večer s ní seznámím Františku. Ještě jednou díky. Těším se na tvou brzkou návštěvu, třeba tento víkend. Vezmi Pavlínu s sebou. Františce to bude jen ku prospěchu.
Žádné komentáře:
Okomentovat