Trest bitím

Bití jakožto kriminální trest na těle vyskytuje se obecně již v nejstarších právních předpisech. Záhy poznána též zneuctívající povaha jeho. Proto u Římanův užívalo se bití, a to holí (fustigatio) jen u zločinců nižších stavův, u otroků bití důtkami (flagellum), jež byly opatřeny olověnými koulemi (plumba) nebo hroty (scorpio). Za Karolingů trestány bitím osoby svobodné nižších stavův. I v dalším středověku je trest bití v různé způsobě častý. Kanonické právo připouštělo bití jako trest u kleriků nižších svěcení (clerici minores), avšak nejvýše 39 ran. Po recepci řím. práva je trest bití častý v obec. právu, hlavně bití metlou nebo pruty, katem veřejně vykonané (fustigatio, Staupbesen), pak bití pruty nebo holí vykonané tajně nebo veřejně soud. sluhou (virgindemia, Stockschilling). Tak i hrdel. řád Karla V. V rakouském zákonodárství zná Theresiana i trest. zák. Josefa II. bití holí, karabáčem a metlou; zák. trest. z r. 1803 pak bití holí nebo (u mužských pod 18 lety a u žen) metlou; zák. z r. 1852 klade bití mezi vedlejší tresty při zločinech v případu vrácení, smí se však vykonati jen po slyšení lékaře, tajně, jen jednou v době trestu, nejvýše 30 ran ($.24.); s týmž obmezením připouští $ -248. bití nejvýše 20 ran jako trest hlavní při jistých přečinech a přestupcích na místě vězení u jistých tříd společenských (čeledínů, tovaryšů, učedníků, nádenníků). Zák. ze dne 15. list. 1867 č. 131. ř. z. je zrušil naprosto. Z části již dříve odstraněno bití jako trest krimin. v jiných zemích; v některých státech německých již na počátku XIX. stol., r. 1848 v Prusku a Bavorsku; ve Švédsku r. 1855, na Rusi r. 1863, v Sasku r. 1868, v Uhersku r. 1869, ve Švýcarsku r. 1874.-Podobně odstraněn trest bití ponejvíce i z vojenských trest. zákonníků, v Rakousku branným zákonnem ze dne 5. prosince 1868. Vymizelo tedy bití skoro úplně ze soustavy krimin trestův, a to právem; neboť bití zneuctívajíc kazí, působí různě dle povahy duševní i tělesné trestaného, síla ran závisí na libovůli vykonavatele, účinky zdraví nebezpečné nelze odhadnouti ni napraviti; připustí-li se jen při určitých třídách společenských, ruší se rovnost před zákonem. Ovšem v novější době doporučují mnozí bití v jistých případech na místo neosvědčujících se krátkodobých trestů na svobodě. Ve vězenství se posud vyskytuje bití jako trest disciplinární, avšak jen při nejtěžších zločincích, a to bití biči, holmi a j. do jistého maxima (nejvýše 50 ran), namnoze vyloučeno u ženských vězňů. Užívá se ho v mnohých zemích německých (Prusko, Sasko. Hamburk, Lubek), v Dánsku, Norvežsku, Švédsku, Rusku, Anglii a v Americe. Theorie i zde většinou bití zavrhuje, jiní připouštějí je při nenapravitelných a mladistvých vězních. Ve školství jakožto trest disciplinární bití dříve hojně užívané jest u nás vyloučeno $. 24. řádu škol a vyučov. z 20. srp. 1870, č. 105. ř. z., dle něhož trestati dítě na těle není v žádném případě dovoleno.