Mrs. Jacobsová přivedla Charlesu Hadleyovi novou sílu do domácnosti. Irku, katoličku z jihu. Trochu vylekané děvče se silnou postavou. Mr. Hadley, dříve poddůstojník v námořnictvu, se vyptával, z jaké je rodiny, zda je poctivá, atd. Dostával uspokojivé odpovědi. Pak se zeptal i na výchovu. - "Velmi přísná, pane. Zvláště doma. Že je to tak, Maureen?" - "Ano," zašeptala dívka. "Otec používal řemen, když myslel, že je to potřeba." - "A tvá matka?" - Dívka vypadala zmateně. Otočila se k dohazovačce. - "No, jen mluv, Mr. Hadley tě nesní." - "Kartáčem na vlasy," řekla tiše. "Aá." To se mu líbilo. Vypadalo to, že to bude výborná volba. Mrs. Jacobsová znala jeho přání. Byla drahá, ale vybírala dobře. - "Máme tady na lodi pořádek a kázeň, Maureen. Sleduješ mě?" Měla sklopené oči. Vypadala plaše. "Mr. Hadley míní, zda chápeš, že zde musí být velmi disciplinovaná výchova. Rozumíš? Hlavu vzhůru!" Zvedla oči, trochu zavlhlé. Polkla: "Ano, myslím." - "Jen myslíš? Mr. Hadley tě varuje. V případě nutnosti bude jednat jako tvá matka a otec. Pro dívky tvého stáří je to to nejlepší." Maureen zrudla a dala si ruce před pusu. Mlčela, žádný protest. Mr. Hadley byl spokojen. Za 25 liber a zaopatření, to nebylo drahé. Pak byly podepsány dokumenty, jimiž se dívka předávala do jeho péče. Podepsala je Mrs. Jacobsová, Mr. Hadley i Maureen. Ta to téměř ani nedokázala přečíst. I podpis byl dětský. Mr. Hadley se usmál. "Zítra pošlu šek." Mrs. Jacobsová pak odvedla dívku nahoru do jejího pokoje. Mr. Hadley uvažoval, jak tu dlouho vydrží. Některé vydržely i několik měsíců. Tahle vypadala, že by mohla také. Zvyklá na přísnou disciplinu, naivní, bez jakékoliv známosti zde. V nejhorším ji může spakovat a poslat domů. Mrs. Jacobsová se pak rozloučila.
Maureen stála před ním v nové uniformě. Mr. Hadley navázal na svou úvahu o výkonnosti a disciplině. "Nejsem tvrdý muž, ale vyžaduji vysoký standard. Pořádek, spolehlivost..." - "Ano, pane, budu se snažit, jak nejlíp umím." - "Dobře. Ale když neuvidím patřičnou výkonnost, přejdu k patřičné akci," a ze zásuvky vyndal řemen, dvojitý rozeklaný. Vzdechla. To je trochu něco jako otcův pásek. A slouží podobně. Viděl, jak je vzrušená, představovala si sebe jako model k důkazu efektnosti. "A pro vážnější přečiny mám zde rákosku," a vytáhl ji ze šuplíku. Vzdech byl hlasitější. "Už jsi někdy byla bita rákoskou, Maureen?" - "Oh, ne, pane," zazněla šokovaná odpověď. - "Bolí to s ní hodně. Víc než řemenem a mnohem víc než kartáčem na vlasy." Pak sebral oba nástroje a uklidil je. Zdálo se mu, že udělal patřičný dojem. Dívka byla vystrašena. - "Tak můžeš jít a připravit mi večeři. Za hodinu." - "Dobře, pane," a odběhla.
Večeře byla v pořádku. Maureen šla brzy spát. Ráno jí nastaly povinnosti. Úklid. Mr. Hadley dělal kontrolní prohlídku. Jako kdysi na lodi. Vše bylo v pořádku, jen dívčin pokojík zůstal neuklizen. Ostře jí to vytkl. - "Myslela jsem, pane, že to není potřeba." - "Myslela jsi? Opravdu?" A šel ke stolu a vyndal řemen. "Když řeknu úklid v domě, tak je to celý dům." - "Ale, pane, já ... já to nevěděla," zaprotestovala. - "Takové chyby jsou trestuhodné. Čím dříve se to naučíš, tím lépe." - "Prosím, prosím, pane." - "Klekni si na židli, Maureen!" Poslechne? To byl kritický moment. Ale Mr. Hadley viděl, jak si váhavě kleká na židli. Tak jak poslouchala otce, tak poslechla teď jeho. Viděl, jak se předklonila a úzkostlivě se podívala přes rameno. V očích slzy. I když tomu byla z domova zvyklá, teď to bylo pro ni něco nového. Poprvé. A před cizím mužem. - "Vyhrň si sukni." nařídil klidně. Co teď? Ale ona poslechla. Zřejmě to tak bylo i doma. Vyhrnula si již až do pasu. Pak přikázal Mr. Hadley: "Spusť si kalhotky, Maureen!" - "Oh, prosím ne, to ne!" - "Neříkej, že jsi doma nedostávala na holou." - "Ano, od matky, ale nechtějte to na mně, prosím." - "Od otce ne?" - "Ano, někdy, ale ..." - "V každém případě si je teď spustíš. A hned!" vyštěkl námořnickým hlasem. Účinkovalo to. Se vzlykáním si spustila kalhotky, zadek byl zcela obnažen. Byla to vzrostlá dospělá dívka. - "Jelikož je to poprvé, budu shovívavý. Bude jich jen půl tuctu." Bylo to takticky správné. Důležitý byl první krok. Uposlechnutí. Nebyla nutná velká tvrdost. Na to je času dost. Maureen vzlykala, těžce dýchla. Předkloněná přes opěradlo židle, zadek se jí chvěl strachem. A už osmnáct palců dlouhý řemen švihl s hlasitým prásknutím přes pravou půlku. Vzhledem na Maureeniny předchozí zkušenosti přitlačil. Po úderu zůstal rudý pruh. Zavlnila zadečkem a škubla dozadu hlavou. Bylo to pro ni asi jako otcovský řemen. Snesla to statečně. Větší problém pro ni byla její nahota. Zasténala. Trochu změnil postavení a švihl ji stejnou silou přes levou půlku. Stejný výsledek, mohutné kroucení oplácaného zadečku. - "Dáš si příště víc pozor, Maureen?" - "Oh, ano, mnohem víc, pane, mnohem víc." Mr. Hadley švihl potřetí. Silně. Silnější vzdech, silnější vlnění zadečku. Pak další přes levou půlku. "Ouuwh!" vzdechla Maureen, a zadkem kroutila ze strany na stranu. Čtyři rudá jelita nyní zdobila její zadek. Prásk. Další. Vpravo a víc dolů. Nářek zesílil. Viděl, jak stáhla v očekávání poslední obě půlky. Čekala se vzlykáním. Chvíli počkal, až se uvolnila a pak: Prásk! Poslední vlevo, nejtvrdší. Zaječela, zazmítala sebou, ale neopustila židli. Zřejmě tomu byla zvyklá z domova. Otec ji vyplácel víc. Třeba několik tuctů. Pokorně čekala na svolení vstát. "Tak, můžeš se obléci a jít." - "Děkuji, děkuji, pane." - "To se mu líbilo. Poděkovat za potrestání...
Žádné komentáře:
Okomentovat