Monika

Naše nejstarší přišla přes naše varování o dvě hodiny později z odpoledního vyučování. Na mé vyptávání dávala jen vyhýbavé odpovědi a nebyla schopná se mi podívat do očí. Řekla jsem jí, že si o tom pohovoříme večer s tatínkem. Zbledla, ale neřekla nic a zmizela ve svém pokoji. Počkala jsem ještě chvíli, pak jsem šla za ní a nachytala ji, jak si převléká silonové prádlo, které nesměla běžně nosit, za všední, obyčejné. Škubla sebou, zrudla, bylo vidět, že má špatné svědomí. Ale neřekla nic. A já také ne, ale zamkla jsem ji v pokoji. Teď mohla přemýšlet o své neposlušnosti.Mezitím jsem se dozvěděla, že seděla v kavárně odpoledne s nějakým mužem. A protože už Monika dlouho nebyla potrestána, byl podle mě nejvyšší čas k exemplárnímu trestu, jinak by její neposlušnost měla otevřenou bránu. Během let jsem si vytipovala škálu potrestání, aby byl trest vždy úměrný provinění. Byl to počet ran od pěti do třiceti, použití různých nástrojů - plácačka, rákoska nebo důtky, a pak buď přes natažené kalhotky nebo na holou. A pokud vinice se bránila a nedržela, bylo zostření: buď větší počet ran nebo výprask na holou. Otec se mnou obvykle souhlasil.Tentokrát to mělo být i před mladší sestrou, aby to byl pro ni varovný příklad. Mladší sourozence jsme poslali do postele. Přivedla jsem Moniku z jejího pokoje. Byla už v pyžamu. V očekávání trestu, kterým si byla jistá, byla celá bílá. Chovala se nervózně, oči měla rozšířené. Musela se posadit na stoličku, zatímco otec měl kázání. Já se Sabinou, to byla mladší sestra, jsme seděly na gauči. Na stole už ležela rákoska a důtky. Svítila jen stojací lampa v rohu místnosti, tlumené světlo muselo působit na hříšnici. Monika neklidně poposedávala na své stoličce. Jakmile otec začal kázání, byla šokovaná, zrudla, pak však zvítězilo její lepší já a přiznala se ke všem svým proviněním. Pak i já, navenek klidně, ale uvnitř hluboce pohnutá, jsem jí postavila před oči, kam by tohle všechno bylo vésti. Pak jsem jí řekla, že to vyžaduje přísný trest. Se slzavým hlasem přikývla, že ano. Sama se postavila, svlékla si pyžamové kalhoty a položila se přes židli. Nebylo jí lehko, chvělo se jí svalstvo na nohou.Pak nastoupil otec. Prvních deset rákoskou jí uštědřil se značnou silou, pravidelně po celém zadku. Monika se držela statečně a začala naříkat až po čtvrté ráně. Dalo jí to přemáhání, vydržet v zaujmuté poloze. Rukama svírala opěradlo. Pak byla pauza a potom sáhl otec po důtkách. A teď začala hlasitě naříkat a prosit o prominutí nebo aspoň o odložení zbytku trestu. Ale nic by nebylo škodlivější, než kdybychom v tomto momentu povolili. Musela se opět správně ohnout a dostala pak zbylých dvacet ran. Její zadek se plnil rudými jelity, bez ustání přitom brečela. I Sabina měla vlhké oči. Poslední rány jí uštědřil otec rychle za sebou, také proto, aby už byl hotov. Pak musely dát obě dívky pusu na dobrou noc a byly poslány do postele.Bylo to pro nás dost zatěžující, takto ji potrestat, ale jsme přesvědčeni, že takový tělesný trest je pro jejich dobro, a že nám za to budou v budoucnu vděčné.