Kateřina Víšková seděla čekajíc v předpokoji místnosti 6A. Byla nervózní, vystrašená. V této místnosti čekaly vždy dívky, které byly pozvány na setkání s ředitelem. Seděla v široké židli. Kolem plno knih. Její zadek, to byl důvod, proč byla trochu nervózní. Čilá blondýnka Katka sem byla poslána, protože její učitel pan Presl už ztratil trpělivost, že stále neodevzdala uloženou práci. Kateřina byla žákyní nižší VI. třídy. Teprve nedávno se rodiče přestěhovali do tohoto města a ona nebyla zvyklá na tak přísný režim. A pan Presl se domníval, že potřebuje připomenutí. Za všech okolností návštěva u ředitele pana Bradla znamenala pro návštěvníka nepříjemnost. Nejčastěji řemen nebo rákoska. Na zadek. Katka to věděla, spolužačky ji informovaly. Proto ta nervozita. Nikdo nemá rád výprask rákoskou či řemenem na zadek. Ale Katka se nebála moc. Řemen byl používán i na její bývalé škole a Katka byla dvakrát na přijímacím konci. Ale zde byla možnost - tedy na její bývalé škole, jak to riziko zmenšit. Znamenalo dát si na zadek další pár kalhotek. Či raději ještě dva. No a trestající si nedával obzvláštní práci, aby to zjišťoval. A dostat řemenem takto vybavená, to nebylo zas tak zlé. Trochu to pálilo. A Katka, teď v plné školní uniformě, měla na sobě tři páry kalhotek. S nikým to nekonzultovala. Věděla jen, že asi dostane řemenem. A tak byla připravena. Nečekala žádnou palčivou bolest těžkého řemene... Byly čtyři. Hned po skončení odpoledního vyučování. Ředitel se objevil. Mohutná postava. Silná ruka. Katka si mohla představit jak bolestivý výprask by to mohl být, kdyby se nebyla pečlivě připravila. Zachvěla se. "Ty jsi Kateřina Víšková?""Ano, pane," a nervózně se usmála. Pan Bradl pak jí řekl, že se zde očekává pečlivější plnění svých povinností u žákyň šesté třídy a že mu řekl pan Presl, že jí už několikrát varoval, tak že je nutno přikročit k něčemu jinému. Nejlépe řemen. Na zadek."To je rozumné, že?" Katka chtěla něco namítat, ale pak zamumlala váhavě souhlas.Mluv zřetelněji. Tak tedy dobrá. Chci, aby sis klekla tady na židli... Tak, v pořádku. Tak a teď si spusť kalhotky a ohni se!""Cooo?" vykoktala. Snad slyšela špatně.Řekl jsem kalhotky dolů. A ohni se přes opěradlo. A dělej!" Ach Bože! Slyšela dobře. Ale to přece nemůže. Nasekat jí na holou! Nikdo nebyl v její bývalé škole bit na holou! Vždy přes kalhotky. A to ještě nakolik párů! Měla si to dříve ověřit! Promluvit o tom s někým. Zde se výprasky prováděly snad vždy na holou!"Já, ale..." Co má jen dělat. Snad nejlépe bude stáhnout všechny tři páry najednou a doufat, že si toho ředitel nevšimne. A přijmout ten výprask. Ale v panice si stáhla jen ten horní pár kalhotek."Dobře," řekl spokojeně ředitel, když zahlédl pár modrých kalhotek pod okrajem sukně. A pak téměř automaticky jí sáhl pod sukně. A tam k jeho úžasu nebyla holá kůže, ale další pár kalhotek! "Co si myslíš, slečno! Co to je za hru!" řekl naléhavě.Víte, pane, já..."Kolik párů kalhotek máš na sobě!?"Ach, tři, pane...""Tři?!""Ach ano, to jsme dělávaly na mé bývalé škole!"Vyhrň si sukni! A pak je stáhni, jedny za druhými!"Ach..ano, pane..." S rudou tváří poslechla. sukni si vyhrnula až do pasu, pak si stáhla pár bílých kalhotek a pod nimi ještě další pár školních, modrých. A pak na ředitelův příkaz si upevnila sukni v pase. A byl vidět holý zadek i světlé ochlupení mezi nohama. Pan Bradl přistoupil blíž. Ruku na jejím zadku:"To jsi dělala na tvé bývalé škole? Bylo to dovoleno?"A..., ne... ve skutečnosti ne.." Teď se třásla."Tak jsi podváděla!" a energicky ji pleskl přes zadek.
A chtěla jsi podvádět i tady! Já ti ukážu!" Katka těžce polkla. Musela se sebrat, ale bylo to těžké. Dostane na holou! Prosit a smlouvat by zřejmě nemělo smysl. Zvláště po tom, co udělala. Pokus vyhnout se výprasku řemenem ředitele! Velký zločin! Jen chvíli váhala, a pak se vyšplhala na židli. Ohnula se přes zadní opěradlo. Ruce na knihách na stole. Zadek vystrčený vzhůru. Pan Bradl ještě jí upravil sukni nahoře. "Normálně bych byl shovívavější, slečno. Jsi tu poprvé, ale za stávajících okolností dostaneš opravdu tvrdý nářez!"Ne," vzlykla, "ne, prosím, pane!" - Prásk!"Aiúúúúúúú!" Řemen ji švihl přes největší zakřivení zadku. Bolest byla hrozná. Nikdy nic takového v životě nepoznala. Její tělo se automaticky narovnalo. - Prásk! - Tentokrát rána dopadla na stehna, těsně nad stočené kalhotky. Znovu zničující bolest. "Zpátky do původní pozice, slečno!" A jeho ruka jí popadla za zápěstí a zkroutila jí je za jejími zády. Znovu si tak musela lehnout přes opěradlo.
Buď trochu ukázněná!" A pak další rána. Prásk! Slyšela se, jak zoufale zavřískla. Bolest v její paži ji přidržovala ohnutou, ale horká palčivost se jí rozlévala po zadku. A i jedna po horní části stehen. Tato třetí dopadla zase na to největší zakřivení. - Prásk! - Oh, Ježíši! - Prásk! - Už nevydrží žádnou další! Ale výprask nepřestával a nepřestával. Prásk! Prásk! Prásk!... Když šla pěšky domů, měla Katka stále oči plné slz. Její ubohá zadnice. Celá rudá a horká. Palčivá bolest se sice již trochu zmírnila, ale bylo to stále hrozné. A v té místnosti 6A, tam nejen že byla blízko slzám, tam se úplně rozbrečela. Když jí konečně ředitel pustil ze židle, tekly jí slzy po tváři. Jako malé holce. A teď málem rozbrečela znovu. Neměla na sobě žádné kalhotky. Pan Bradl je zkonfiskoval. A poslal ji domů s holou zadnicí pod sukní. A ještě ji na cestu pořádně pleskl! A to nebylo všechno. Ředitel jí řekl, že za to podvádění bude muset chodit bez kalhotek celý týden. A i do školy. A každé ráno se bude u něj hlásit v ředitelně a musí mu ukázat, že žádné kalhotky nemá...
Žádné komentáře:
Okomentovat