"To přece nemůžete, pane," protestovala Michaela."Mýlíte se, mladá dámo. Pan Hybš mi dal přesné pokyny.""Ale rákoskou!" Nasekání, které jí dal tento zlomyslně se ušklebující muž ráno, bylo dosud živé v její paměti. Představa rákosky od stejného muže, to byla čirá hrůza."Tak přesně v sedm večer, Michaelo. Nahoře. V gymnastickém úboru." A otočil se a odešel. Michaela našpulila rty. Nemohla diskutovat. Co řekl Pan Hybš, byl zákon. A když řekl, že dostane výprask, nebylo vyhnutí. Odpoledne proběhlo v nervózním očekávání. Po ranním nasekání byla podrážděná při styku s ostatními dívkami. Jedna z nich, Adélka, uhodla její důvody. ,"Dostaneš zase na prdel, Michaelo? Neposlušné a drzé dívky zde takto dostávají. Copak ti to neřekli, než tě sem poslali?""Ne, zakňourala Michaela."Někdo musel přece podepsat, že souhlasí i s tělesnými tresty, ne?""Já pořád nevím, proč mám dostat rákoskou.""To máš jedno. Rákoska, řemen, metla, to je jen otázka míry.""Mlč už," vykřikla Michaela a šla se obléci. Gymnastický úbor byl těsný, šle vytahovaly šortky tak nahoru, že se jí zařezávaly do rozkroku. Obepínalo ji to jako druhá kůže. K tomu bavlněná blůzka a cvičky. Opláchla si obličej... Rákoska! Nikdy v životě nedostala rákoskou. Vlastně, nepočítaje dnešní ráno, ani nedostala nasekáno. Kolik jich bude? Dvě? Tři? Neudělala snad nic tak moc zlého. Ale již zde slyšela ty řeči o Hybšově tuctu... Když šla pomalu po schodech nahoru, potakala Šárku, také v gymnastickém dresu. "Taky tě to čeká?" zašeptala, když vyšly nahoru."Ach ano. Chytli mě venku za plotem.""Adélka říkala, že máš taky dostat na holou," řekla Šárka. Na holou! Rákoskou! Michaela si neuměla představit bolest, která ji čeká. Vtom z jedné místnosti nahoře bylo slyšet ostré prásknutí provázené ostrým zaječením. Michaela se tázavě podívala na Šárku."To je Zuzana, myslím. Také měla dnes dostat." A znovu se ozval ostrý zvuk a pak nářek dívky. Ten byl přerušen ženským hlasem, nařizujícím trestané, aby se znovu ohnula. Vtom se odkudsi objevil Pan Hybš. Popadl Šárku a za rameno jí vstrčil do jiné místnosti. U pasu mu visel silný kožený řemen, rozdělený na konci na dva pruhy. Michaela ho slyšela: "Tak blůzu a kalhotky dolů a polož se zde přes tu stoličku. Tenhle kus kůže tě naučí..." A pak pausa. V ní opět znovu švihla rákoska a hned nato hlasitá prásknutí, jak řemen dopadl na Šárčinu holou zadnici. Ticho, ale hned na to druhá, to už byl slyšet naříkavý protest. Michaela byla upoutána na střídavé rány rákoskou a řemenem z obou místností, že neslyšela ho přicházet."Hm, obě místnosti obsazené, že? Nevadí, jdeme do koupelny." Měl v ruce, jak Michaela očekávala, dlouhou pružnou rákosku z malakového dřeva a pošvihával s ní, když s ní kráčel za dívkou do koupelny. Posadil se na okraj vany. "Dnes ráno jsem ti nasekal, že?""Ano, pane.""A rákoska večer. To je dost za jeden den... Tak sundej si ty šle." Viděl, jak se chvěje. Koupelna byla chladná. "Neboj, já tě zahřeji. Otoč se a kalhotky dolů!" Michaela poslechla. Pak si i zvedla blůzu. Znovu byla prakticky zcela obnažena a vystavena jeho očím. Opět odkrytá ňadra i její ohanbí. "Tak se zase otoč a dej ty kalhotky ještě níže." Michaelino opálení vyznačilo jasně ohraničenou oblast pro výprask. Bledá kůže na zadečku, která se už vzpamatovala z ranního nářezu kontrastovala s tmavým opálením."Rozkroč se!" a pošvihávání rákosky jí ukázalo, jak moc má roztáhnout nohy. Rozkročila se doširoka kolem výlevky, lehce se ohnula, aby se přidržela kohoutků umyvadla. Ruka na rameni jí přinutila se ještě více ohnout. Lehké švihnutí jí přimělo zakroutit se. Michaelin zadeček byl kulatý, dobře oplácaný, ideální terč nad pevnými stehny, které se nyní roztáhly. Rákoska se zvedla. Mohla jí vidět proti stropu. Po dvou vteřinách zmizela z jejího zorného pole. A už ucítila první z řezavě pálících ran na svém zadku. Nespravedlnost a bolest vyplavily slzy, které pomalu kapaly do výlevky umyvadla....
Žádné komentáře:
Okomentovat