Jsem ředitelka školy. Byla jsem ve svém pokoji, připravovala se na další hodinu. Ozvalo se zaklepání. Vstoupila Ethel, žačka 4. třídy - "Co si přeješ?" Řekla, že ji sem poslala její paní učitelka pro rákosku. To nebylo nic výjimečného, ostatní učitelky často posílaly své žáky ke mně, abych je potrestala, většinou mi to však řekly napřed. A Ethel mi předala obálku. V té stálo: "Děkuji za laskavost a prosím,zapište to do trestné knihy: 4 rákoskou na zadek. Podpis." Brala jsem to jako fakt. Zeptala jsem se Ethel, co provedla. Odpověděla, že byla včera hubatá a drzá. Čtyři rákoskou se mi zdály za to příliš přísný trest, ale Ethel nebyla žádné neviňátko a byla již několikrát bita. A tak si asi řekla paní učitelka, že tentokrát zaslouží pořádně. Tak jsem vyndala ze skříně rákosku a trestnou knihu a řekla jsem Ethel, že dostane čtyři na zadek. Poklesla jí trochu brada. I jí se to zdálo moc. Ale byla zvyklá na taková potrestání, tak stoicky se ohla přes židli, věděla, co má dělat, chytla se nohou židle. Na můj pokyn si i vyhrnula sukni hodně vysoko a čekala.
Natřela jsem rákosku červenou křídou. Ethel měla bledě modré kalhotky, tak by bílá křída nebyla moc vidět. To jsem dělávala vždy, abych viděla, kam rákoska dopadla. Dříve, když se vyplácívalo na holou, tohle nebylo třeba. A pak jsem zdvihla rákosku a švihla poprvé. Přes nejširší část kalhotek. Škubla hlavou a vzdechla, ale zůstala stát v zaujaté pozici. Potom, když jsem před každým švihnutím znovu natřela rákosku křídou, švihla jsem jí další tři, těsně pod sebou. Na kalhotkách byly vidět čtyři paralelní pruhy, byla jsem si jistá, že jim odpovídající živá jelita jsou i na Ethelině zadku. Ethel se postavila, trochu ztuha, v očích slzy. Viděla jsem, že výprask se neminul účinkem. Řekla jsem jí, že může jít, učinila jsem zápis a uklidila rákosku i trestní knihu. Za chvíli se objevila ona paní učitelka a ptala se, zda tu byla Ethel, že ji poslala pro rákosku a že se nevrátila. - "Ano byla tady a dostala ty čtyři, jak jste si přála." A teď k mému překvapení se kolegyně zeptala: "A proč jste ji napráskala?" - "No, vždyť jste mi ji sem proto poslala." - "Ach ne, já jen chtěla, aby mi přinesla rákosku, chtěla jsem nasekat jejímu spolužákovi, jehož jsem přistihla při kouření." - "Ale ona mi řekla, že byla drzá a hubatá." - "To byla, včera, ale proto bych jí nenapráskala rákoskou, to zase nebylo tak hrozné."
A nakonec ten kuřák ten svůj výprask dostal. A ne čtyři, ale šest, když Ethel dostala pro hubatost čtyři. A ona, i když tentokrát nevině, si to zasloužila jindy.
Žádné komentáře:
Okomentovat