Já a sestra Brigita jsme měly přísnou výchovu. Kdyby to záleželo na otci, nebyly bychom nikdy bity. Ale matka, již z domova zvyklá na tělesné tresty, to považovala za jediný správný výchovný prostředek.Když jsem já či moje mladší sestra cokoliv provedly, nebo obě, přinesla z komory na košťata rákosku a předala ji otci se slovy: "Musíš zas jednou zasáhnout, Karle!" Pak popadla provinilou a ohnula ji přes kuchyňský stůl. Pak zvedla "oběti" sukni, pevně napnula kalhotky a pokynula otci: "Tak ať ta rákoska hvízdá!" Přitom určila i počet ran, který považovala za přiměřený, a dohlížela, aby byly uděleny patřičnou silou. Byly jsme tak zvyklé, že jsme dokázaly snést i pořádný výprask. Vždy se dostavil hezký počet jelit na našich zadcích a náš křik přitom dokazoval, že výprask byl účinný. Po výprasku však nebyl ještě klid. Musely jsme, abychom si to pamatovaly, hned pak na ulici, na procházku, takže jsme se naučily skrývat rychle své slzy.Na jeden zážitek se zvláště pamatuji. Pravděpodobně vedl k tomu, že styk s mužem mi poskytne opravdovou radost jen tehdy, pokud jsem předtím bita.Bylo to takto: Bylo mi už přes 16 let. Byla jsem již pěkně vyvinutá, i když jsem měla štíhlou sportovní postavu. Muži se již na mě na ulici koukali, ale já dosud - s výjimkou několika políbení se svým bratrancem Horstem - nic se žádným mužem neměla. Brigita byla tehdy na školním výletu, otec v kanceláři a já sama doma s matkou. Měla jsem na odpoledne schůzku s Horstem v lesíku. Chtěli jsme si udělat výlet na kolech. Nebyla jsem nikdy šetrná a mé kapesné bylo vždy brzy pryč, takže jsem neměla k dispozici žádnou hotovost. A ani Horst nebyl na tom nikdy lépe. Tak jsem si řekla, že si vypůjčím něco z Brigitiny pokladničky. A zrovna, když jsem vlásenkou lovila nějaké mince z prasátka, viděla jsem ke své hrůze, že ve dveřích stojí matka. Na výmluvy bylo už pozdě. Matka byla velmi rozzlobená. Nečekala tentokrát, až se vrátí otec, a vzala potrestání do vlastních rukou. Přinesla si tu svou silnou rákosku, kterou jsem už tolikrát ucítila na svém zadečku, a musela jsem se, jako vždy, ohnout přes stůl. Pak spustila výčitky, co jsem udělala - okrádat vlastní sestru! A oznámila mi trest: výprask, jaký jsem ještě nepoznala. Vždy jsem jej dříve dostávala přes napjaté kalhotky, tentokráte to mělo být na holou! Sice dívčí tenké kalhotky nikdy moc nechránily před intenzitou ran, rákoska dopadala vždy velmi citelně, přesto mě nyní přecházel zrak i sluch, když mi matka stáhla i ty kalhotky a rákoska začala svištět na mé holé zadnici. Ta hned pálila jak oheň, kroutila jsem se, ale matka mě držela pevně, že jsem nemohla uniknout. I když jsem na rákosku byla zvyklá a pár ran s ní pro mě nic zvláštního neznamenalo, nedokázala jsem snést tento výprask provedený s velkým vztekem. Takový jsem ještě nezažila. Otcovy rány proti tomu nebyly nic. Když matka konečně přestala a znovu mi udělala přednášku o okrádání své sestry, nemohla jsem se skoro udržet na nohou. Natáhla jsem si s bolestmi kalhotky a šla jsem do lesa. Kolo jsem musela vést, sednout na ně jsem si nemohla.V lese, i když jsem se styděla, jsem musela - nic jiného mi nezbývalo - vyprávět Horstovi o svém neštěstí. Byl velmi soucitný. Posadili jsme se na mech, abych se trochu uklidnila. Byla jsem celá zničená. A tu došlo k tomu, že jsem Horstovi ukázala i ta jelita na svém zadku. Abych mu ukázala, že to nebyla maličkost, pro kterou jsem brečela. A pak se stalo, ani nevím jak, že jsme si byli s Horstem velmi intimní. A všechna bolest byla pryč a místo ní jen pocit štěstí.A i teď, když je mi 28 let, musím k tomu, abych prožila s rozkoší erotický zážitek, napřed ucítit tu rákosku....
Žádné komentáře:
Okomentovat