Nevdané dívky v 19tém století Rakousku byly často umístěny do mešťanských domů do služby. Tak byly předány jako služky z moci rodičovské do neobmezené moci cizích což dle běžného zvyku znamenalo do jejich virtuálniho vlastnictví, a bez ohledu na věk dívky, na výchovu paní domu. Přísné výprasky služek byly zákonem schváleny ba i doporučeny.
Gerda, dosud nevdaná na své 22té narozeniny byla přivedena četníkem to velkého domu v Graz. Jak byla štastná že to nebyl nějaký schátralý statek s dobytkem anebo hospoda kde práce byla těžká. Ale jenom na marný okamžik. Už v předsíni to začalo vypadat hrozivě.Bez otálení paní Mühlová poručila. Ukaž ruce!Máš bahno za nehtama. A za ušima. Než-li Tě pustím dál, pořádně se mě v prádelně v neckách vydrhneš ! Gerda se pálila hanbou.Paní Mühlová ohmatala paže, ňadra. Plácla ji na zadnici. Vyceň! Jako klisně na dražbě ji násilně odhrnula rty. Zdáš se zdravá.Pryč s těma nemotornýma rukama. Polož si je na hlavu!Zdvihla sukni nad kolena.Seš neviná?Gerda se jenom schopila kývnout.Uvidíme. Ja nevezmu k sobě žádnou děvku.Než-li Gerda pochopila o co jde násilná ruka se ji vplazila mezi nohy a prst se do ní dobýval.Holka! Nevzdoruj se me. Rozkroč se!Paní Mühlová do ni vrazila prst až ji to výkřik z plic vyrazilo, Ve vagině jím pátrala. Gerdě se podlamovaly nohy. Prst ji pronikal až do žaludku. A ten četník se na všechno koukal.Paní Mühlová pokynula. Vezmu ji. Podepsala doručenku a četník ji dal okolkovanou plnou moc.V ten samý okamžik Gerda poprvé spatřila mohutnou lavici s vysokým opěradlem.Zarazil se ji dech.V životě takovou rákosku neviděla.. Ratanová.. Metr dlouhá. S koženou rukovětí se zapěstním řemínkem. Ne tluštčí než prst se na té lavici tak zvláštně chvěla.Gerdě se zachvělo na zadnici.Pěkně si ji prohlédni. Je tu pro Tebe. Tvoje cvičitelka. Ale sem už dospělá... je mě 22... já... Gerdě spadnul zbytek odpovědi do žaludku s příchodem pihaté holky s kyselým obličejem ne víc než 15.A ta rákoska nezmizela jako špatný sen. Ležela stále na té samé lavici když si Gerda znovu oči otevřela Povídačky o domácnostech kde služky byly bity, kterým nikdy nevěřila, najednou letěly hlavou. A i když to bylo tak co, to se přece týkalo mladých. Ano, dobře si ji prohlédni. Všechny špatné zviky Tě odnaučí, poslušnost Ti do hlavy vštípí. Gerda se chtěla propadnout. Rákoska se leskla na lavici, trošku ohnutá. Jako nadržená k vymrštění. Né! Né! vyrazilo z ní strachem.Co ne..? Poslušnost si nechceš naučit..?Četník se usmrknul. Pohled pihaté holky ji tváře ohněm zaplavil. Chceš anebo nechceš, naučíš se.Gerda byla zmrazená. Nikdo k ní takhle nikdy nemluvilPokloň se slečně cvičitelce! slyší paní Mühlovou. Okamžitě!Já netrpím neposlušnost. Ukaž mě pokorné pukrle! Neznáš? V koleni se ohneš! Ruce složíš na zadnici! Pokloň se hluboce. Ano, tak. Aby pružná zůstala budeš ji každé ráno mazat včelim voskem. A do třpytu leštit aby Ti dobře přiléhala. Rozumiš?To je Tvůj každodenní úkol. Opakuj co sem přikázala!Ze zmatku Gerda si ani slovo nemohla vzpomenout. Chtěla utéct. Nemohla. Chodidla byla jako přilepená. Stěny se svíraly.Paní Mühlová sáhla po rákosce. Ohnula ji do kruhu. Vzdorovitost Ti hubu zamrzla?Sekla rákoskou do vzduchu. A potom k četniku. Ah! Přivedl jste nám neposlušnou služku?Od počátku se me zdála vzdorovitá, on souhlasil.Gerda na marno pátrala pamětí.Paní Mühlova si protáhla rákosku v sevřené dlani a po druhé sekla do vzduchu. Dráždivý hvizd zůstal v předsíni v ozvěně.Neposlušná? Vzdorovitá? To já z ní vypráskám. Zdvyhni sy sukni! Prosím Vás... já sem dospělá.. je mě 22.Splašená, vymrštila se když ji rákoska přesekla lýtka.Zdvihni si sukni!A druhý švih. Skáče jako trknutá koza, vyprsknul četníkZdvihni tu sukni!Prosím Vás... ne před panem četníkem...A třetí švih.Lýtka pálela k nevydržení. Gerda si sukni vykasala.Přetáhni si ji přes hlavu! A spodničku. Předkloň se!Se zavřenýma očima Gerda uposlechla.O co ty kalhotky? Ukazuješ je nám na reklamu? Dolů s nimi! Řekla jsem dolů. V mém domě budeš dostávat výprasky na nahou.A příští švih seknul přes stehna. Oči se ji zalily. Myslela - na zadnici, i když na nahou to nebude tak bolet - nemůže. O Bože! nic nemůže štípat víc. Ano... já se svléknu... vidíte..? svlékám se... nebijte mě.O zahanbení všechno zapoměla a stáhla si kalhotky a když se dole zamotaly jak rychle jak mohla se z nich vykopala . Ale co by bylo stačilo před chvílí už nebylo dost.Vzdorovitostí máš hlavu celou popletenou. Kolem sebe nevidíš. Holka! Ty seš vyprahlá pro pořádný výprask. Dostaneš. Svlékni se do naha! Se všim dolů!S očima zavřenýma Gerda stála docela nahá.Představ se nám! Ruce na hlavu! Otoč se! Ano zitra Ti vlasy na krátko ustřihnem... ofina Ti bude dobře slušet. Cítila plazivé oči četníka ale své nemohla otevřít.Pálivý švih přes stehna je otevřel.Ohni se! Drž se za kotniky.Příští švih byl jako oheň.Gerda musela na záchod. Já musím... já musím na malou stranu.Chceš čurat?Ano.Pani Mühle otevřela dveře do zahrady. Tady na trávu!A né... já už nemusim.Ty si lhala? Chtěla si utéct výprasku a tak si lhala?? Podvodnice! To bude sekec, holka, to bude sekec.Ne...prosím Vás... já opravdu musím...Od četníka dostala dlaní přes levou půlku. A ještě jednu až zavykla. S ohněm v zadnici bolestí a v hlavě hanbou, byla za ucho odvleknuta jako skolačka do zahrady. Na trávu! Sedni si na bobek! Chodidla od sebe! Kolena si pořádně roztáhni do široka! A neklop si oči!
oztažená jako žába, Gerda se přede všemi vyčurala na trávu.Hrůza ji zachvátila když pihatá přinesla svazek řeminků s přezkami. Když si uvědomila jejich účel bylo pozdě. Ruce spoutané na zádech stála pod kládou na bití koberců. S jedním koncem šnůry uvázané k rukám šnůra byla přehozena přes kládu. Jak táhli druhý konec dolů jeji ruce byly vyzdviženy a ona byla donucena k hlubokemu předklonu. Stehna byla napnuta na prasknutí. Zadnice hanebne vystrčená. Rákoska rozřízla vzduch a dopadla suše, s ďábelským štipnutím které rychle překročilo do nesnesitelného pálení celé zadnice. Chtěla vyskočit. Nemohla.Snažila se sestřásti ten oheň v zadnici. Místo tohoto se to ještě více rozpálilo.Tohle bylo jenom na ukázku. Dostaneš sedum za vzdorováni a sedum za podvotnictví. Pani Mühlova se rozkročila. V lýtkách se ji svaly napnuly. O Bože né... milostivá paní prosím Vás ... to nepřežiju...Tak sis vydělala deset extra za odmlouváni a aby sis to v hlavě dobře promyslila po výprasku budeš do večera klečet v koutě na hrachu.
Žádné komentáře:
Okomentovat