Bylo nás pět dětí. Bydleli jsme ve sklepním bytě. Matka se živila praním. Otec padl ve válce. Měli jsme podnájemníka, Benna, který se brzy stal matčiným druhem. A tento Benno se stále více a více dostával do pozice nevlastního otce. To mělo pro nás osudné následky. Matka mu často říkala: "Benno, holky jsou zase nějaké drzé, měla bych jim napráskat, ale od toho praní mě bolí ruce. Vem si je a vyřiď to s nimi. Ať mají zase před svou mámou respekt!" Benno se nenechal pobízet. "Dobře, děvčata, dáme se do toho. Přineste klepačku na koberec a pak se položte tady přes kuchyňský stůl! Roztáhnout nohy a vystrčit prdel, aby se kalhotky hezky napjaly. Jinak bych vám je musel sám stáhnout a dostaly byste jich pár, jako kluci, na holou!"Tohle na nás mělo vždy velký vliv, strach! Pokoušely jsme se matku umluvit, ale to nemělo nikdy úspěch. Tak jsme tedy zaujaly požadovanou polohu: "Ale, prosím, prosím, nebijte moc silně," pokoušely jsme se ho obměkčit, ale marně. Matka sama někdy nám ještě napjala kalhotky a pobízela Benna: "Tak do toho a nebuď "cimprlich"! Jen ať ta klepačka sviští. A každé půl tuctu na každou půlku! To je tak akorát pro drzé žáby!" Většinou ona rozhodla o počtu ran.Jak jsem ty výprasky nenáviděla a jak jsem se jich bála! Ale současně mě nějak rozechvívaly. Pamatuji se, že jsem měla po nich vždy mokro v kalhotkách a má sestra Nelly také. Vyvinula se mezi námi a Bennem jakási intimita, obvykle se nás druhý den vyptával: "Tak co, pálí tě ještě prdelka?" a mrkal při tom.
Žádné komentáře:
Okomentovat