Janet Laceyovou, 17 let, čekala jako každý pátek zlá chvíle. Její strýc a poručník dostával zprávy od její učitelky, slečny Abbercrombieové, která ji doučovala po škole, a ty nebyly dobré. Strýc, bývalý profesor, chtěl, aby se dostala na vysokou, ale Janet učení nebavilo a neměla na to. Teď seděla ve své ložnici a čekala na trest. Na výprask. Říkala si, že uteče z domu, jak jí bude 18, ale věděla, že to je marná naděje. Strýc měl právo spravovat její značný majetek, dokud jí nebude 21 let. Přála si, aby už to měla za sebou. Strýc ale tentokrát čekal na návštěvu, starého přítele Sidneye, a chtěl se před ním pochlubit, jak doma umí držet neteř při práci. Dokonce přemlouval přítele, aby podobným způsobem vychovával i on svou dceru Wendy. Sidney konečně přišel, něco popili, strýček mu ještě sdělil, že při průzkumu mezi rodiči je stále nadpoloviční většina pro tělesné tresty, což dokazuje, že jsou rozumnější než zákonodárci. Nakonec šli nahoru za Janet.
Janet slyšela kroky. Už to bude brzo. Hanba, bolest. Škubla sebou a začala se chvět. Slzy na tváři. Stiskla ruce tak, že si zaryla nehty do dlaní. Když se však za strýčkem objevil další muž, vykřikla: "Co, co to je?" - "To je Mr. Cartwright. Znáš asi jeho dceru Wendy." - "A kde je Wendy? A proč je tady?" - "Wendy je asi na disku a Mr. Cartwright přišel, jelikož se zajímá o tvou výchovu a uvažuje, že by i Wendy poslal k Miss Abbercrombie. Doporučil jsem mu, aby použil stejné metody jako já na nápravu lajdáctví." - "Ale proč je tady teď?" - "To je snad zřejmé. Bude osobně přítomen, aby viděl efekt korektivních opatření na málo snaživé žáky." - "Přece nemíníš ...?" - "Ale ano, míním." - "Ne, to nemůžeš. Ne před cizím mužem. Já už jsem dospělá." - "Jsi ještě dítě. Podle zákona. I když tak nevypadáš. Ale nedělej hlouposti, nebo to bude horší." - "Ale prosím, prosím, ať jde pryč!" - "V žádném případě, Janet. Bude to jako obvykle každý pátek." Janet byla zoufalá. Copak to nechápe, co to pro ni znamená? Vystát to všechno ještě před někým cizím: "To je příšerné ...!" - "To je směšné, Janet. To se dělo dřív ve všech viktoriánských rodinách, a jaká z nich vyrostla generace. Tak začněme. Tvá práce o historii byla velmi slabá. Velmi málo fakt. Dostaneš za to šest řemenem. Na holou!" - !Ne, ne tady! Ne na holou!" A skryla si tvář ve dlaních. - "Chováš se jak blázen, Janet. Ale když máš takové pocity, tak ti nechám vybrat. Šest na holou nebo tucet přes kalhotky!" Janet se zachvěla. Co může dělat? Žádné východisko. "Tak dobře, tedy tucet přes kalhotky." - "To je tvé konečné slovo?" - "Ano," vzlykla. Jak to bylo příšerné! nemohla se podívat na Mr. Cartwighta. "Zasloužíš si to, Janet," řekl strýc takřka velebným hlasem. Doufám, že se příště polepšíš." - "Pokusím se, opravdu..." - "Tak se polož na břicho, Janet, a vyhrň si sukni!" A položil na postel silný polštář a ještě jeden, aby byl zadeček pěkně vzhůru. "Tak dělej, nemáme na to celou noc." Pomalu, váhavě si vyhrnula Janet sukni a pak se rychle položila na břicho přes polštáře. Vzlykala. Ještě se pokoušela prosbami odvrátit neodvratné. Tenké bavlněné kalhotky nic nechránily. To už jsem mohla být nahá, pomyslela si. - "Tak tedy 12," řekl strýček a ze zásuvky prádelníku vyndal kožený řemen asi 18 palců dlouhý a půl palce široký. Položil ho dívce na zadeček a se zalíbením se díval, jak se zachvěla. A pak už jej zdvihl a švihl. Tvrdě. Vyjekla a nadzdvihla prdelku. Chvěla se. Chvíli počkal, pak další. Dvě rudá jelita. Byla vidět, jak prosvítaly pod látkou kalhotek, a ještě víc na nekryté kůži. Prásk! Vlevo a zase vpravo. S brekem Janet prosila. Další padla do místa, kde se spojovala prdelka se stehny, nekrytá ani kalhotkami. Tentokrát vyjekla zvlášť hlasitě a dala si dozadu ruce. Při šesté úpěnlivě prosila. - "Kdybys byla rozumná a dala sis sama ty kalhotky dolů, už jsi to mohla mít za sebou. Ale jestli chceš, tak ti místo těch zbylých šesti dám jen tři, ale na holou. Tak si vyber." - Strašné rozhodnutí. Jen kdyby zde ten Mr. Cartwright nebyl. Jak ho nenáviděla! - "Tak dělej, vyber si!" Janet se rozbrečela, pak náhle impulsivně stáhla kalhotky dolů. "Tak dobře, ale je to hrozné...!" - "Rozumná holka," pochválil ji strýček a pak jí dal pomalu tři zbylé rány. Vždy přes obě půlky. Janet ječela, kroutila se při nich, nastavovala tu více pravou, tu zas levou půlku řemenu. Prdelka byla rudě pruhovaná. Nakonec si na ni dala ruce a pevně je přitiskla. Pak si dala nahoru kalhotky a plačíc ležela na lůžku. "Nemysli si, že jsme skončili. Ještě si musíme vyřídit tu francouzštinu..." - "Oh, ne, už dost, já to už nevydržím," plakala Janet a otočila s prosebným pohledem hlavu.Strýček s Mr. Cartwrightem odešli dolů na chvilkové občerstvení. Mr. Cartwright byl vzrušen. Toto ještě nezažil. Splnil se mu dávný sen. Těšil se na pokračování. A umínil si, že Wendy bude trestat také tak.Pak se vrátili. Janet dostala dalších 6 rákoskou. Na holou. Mohla jich dostat 12 přes kalhotky, ale to nesnesla. I když věděla, jak nestydatě je odhalená. Stála, ruce na špičkách nohou, s vystrčeným zadečkem. Vidět bylo vše. Jak naskakovala rudá jelita, poskakovala a kroutila se. Hrozná hanba. Tohle si bude pamatovat nadosmrti.
Když to skončilo, smluvil se strýček s přítelem, že si příště vymění Janet s Wendy k vzájemnému potrestání. Oba se již těšili.
Žádné komentáře:
Okomentovat