Host v litevské rodině

Žila jsem nějaký čas v Litvě. Spřátelila jsem se s jednou spolupracovnicí, Danutou a byla jsem pozvána do jejich rodiny. A chodila jsem tam často. Jednou jsme byly všechny, tedy já, Danuta (19 let) a obě její sestry, Alnuta (17 let) a Olga (21 let) tancovat na nějaké slavnosti, kterou pořádala ruská armáda. Otec se to nějak dozvěděl, byl zapřisáhlý nepřátel Rusů a jakékoliv bratříčkování s nimi pokládal takřka za národní zradu. A tak se konal trest. V napjaté atmosféře otec seděl v křesle, za ním matka, před ním tři dcery. V očích strach a úzkost. A otec přísně, ale nikoliv hlasitě, vytýkat dcerám jejich počínání. Pak se zvedl, odebral se ke skříni, všichni ho sledovali s napjatým ustrašeným pohledem. Vrátil se a držel v ruce těžký černý kožený řemen. Místy už lesklý od častého používání. Vrhl pohled na dívky a řekl jen:"Alnuto!" Chudák sebou cukla, rozbrečela se, její rty se chvěly. Ale ani nemukla. Tiše si svlékla šaty, a pak i spodní prádlo, punčochy a nakonec i kalhotky. Pak dva kroky, a klekla si ke křeslu. Položila se hrudníkem na sedadlo, natočila hlavu. Pak si dala ruce za záda a sepjala je. Matka jí dala do úst její kalhotky, aby se do nich mohla zakousnout. A otec jí ještě popadl za ruce na zádech a přitiskl ji na sedadlo, aby její zadek čněl ještě více do výše. A už začal práskat těžký řemen. A znovu a znovu, vždy když doznívala předcházející bolest. Rudé široké pruhy postupně pokrývaly celý zadek a horní polovinu stehen. A znovu zase nahoru od stehen, až přes celý kulatý zadek. Alnuta naříkala, sténala, při některé zvláště citlivě zasáhnuvší ráně zaječela. Konečně ji otec pustil. Stála na chvějících se nohách, tváře plné slz. Vyndala si kalhotky z úst, s pokrčením kolen políbila nastavený řemen, a pak se zařadila mezi své sestry. "Danuto!" A vše se opakovalo. Danuta se kroutila ještě více, svírala a rozvírala půlky a nabízela pohled na své intimní místa. A po chvíli: "Olgo!" A i ta s očima plnýma slzí musela nabídnout svůj dobře živený zadek otcovu řemenu. Po exekuci se postavila vedle svých sester a všechny čekaly, co bude dál. Otec pomalu se odebral k zásuvce, uklidil tam řemen a... vytáhl za zděšeného výkřiku z tří dívčích hrdel, rákosku. Všechny se klepaly a brečely usedavě. A zase to přišlo: "Alnuto!" Skoro hystericky se chvějíc šla dívka zase ke křeslu, ale tentokrát se položila na sedadlo na záda a natáhla nohy. Matka jí pak navlékla nohavičky kalhotek tak, že byly v dolní části lýtek. Otec ji pak za tyto kalhotky uchopil a zdvihl je do výše. A teď začal výprask hlavně přes stehna, přes jejich vnitřní plochu. Alnuta naříkala, nářek se měnil při dalších ranách v řev. Mlátila bezmocně rukama do opěradel křesla, slzy jí tekly proudem, sesouvala se na sedadle, ale rány dopadaly dál a na rudě zbarveném zadku již od předešlého výprasku řemenem se objevovala navalitá oteklá jelita. Dostala 17 švihů, teprve pak ji otec pustil nohy, ona se s nářkem postavila, zase políbila rákosku a s rukama na zadku se postavila ke svým sestrám. "Danuto!" Ta dostala svých 19, a nakonec Olga 21 ran. Podle stáří. Sténající a chvějící čekaly, co bude dál. Co já. Já přitom byla také, byla jsem vlastně spoluvinice. Ale přitom jsem si říkala, že mě vlastně potrestat nemůže. Ale to jsem se mýlila. Podíval se na mě, netroufla jsem si zapírat. Tak si i mě přitáhl ke křeslu, aby mě potrestal jako své dcery. Bolelo to hrozně, bylo to zahanbující, ale je to věc, o které bych se raději moc nešířila.