Do důchodu

Když jsem šel do důchodu jako ředitel školy, usadil jsem se ve svém hezkém domě a užíval si klidu. Psal jsem paměti. Zajímal jsem se o přírodu, o divoké ptactvo na slatinách, měl jsem i brokovnici, zkrátka byl jsem spokojen.

Jednou v noci, když jsem již spal, jsem slyšel dole v hale nějaké zvuky. Někdo cizí byl v domě! Rychle jsem si natáhl župan přes pyžamo, vzal brokovnici a tiše seběhl dolů. Ve tmě jsem zahlédl nějaký stín. Rozsvítil jsem s připravenou brokovnicí v ruce. Kdyby se ten zloděj o něco pokoušel, našil bych mu to do zadku a hezky dlouho by si musel vybírat broky. Ale k mému překvapení přede mnou stála žena. Na obličeji maska, ale bylo vidět dlouhé světlé vlasy. Ale ženské křivky byly nepochybné. - "Co tu k čertu děláte v noci?" - Prosím, prosím," ozval se úzkostný hlas, "prosím nestřílejte!" - "Sundejte si masku!" poručil jsem. Poslechla. Její obličej mi připadal známý. Myslel jsem, že znám všechny obyvatele, ale u ní jsem si nebyl jist. Ale byla hezká a měla hezkou postavu. - "Co jste tady hledala?" vykřikl jsem přísně. - "Hledala jsem tu nějaké peníze." řekla ustrašeně. - "Nic většího byste tu nenašla. Ale myslím, že vás znám." "Jsem Stella Kniht." Ach ano, znal jsem ji ze školy, byla to má nedávná žačka. Muselo jí být něco přes dvacet. - "Kradete takhle často?" - "Ne, pane. Prosím, pusťte mě!" - To mě dopálilo. Tyhle mladé holky něco provedou a pak se pokouší pláčem vše smazat. Nebyl jsem nakloněn ke shovívavosti. "Zavolám na magistrát, tohle vyřeší policie." - "Prosím ne, dovolte, abych vám to vysvětlila." - "To by mohlo být zajímavé," řekl jsem posměšně. A pak začala s výmluvami, že má dluhy a že jí hrozí výpověď. Ale neznělo to přesvědčivě. - "Jak si představujete, že já bych platil své účty, kdybyste mě ukradla peníze? Zřejmě vaše výchova nebyla nejlepší. Ne, zavolám na policii." - "Prosím, prosím pane Traversi. Já už měla malér dříve. Když mě ohlásíte, vyhostí mě." - "Rozhodně by měli. Už to měli udělat poprvé." - "Já, já budu pro vás pracovat. Uklízet a tak." - "Co byste potřebovala, mladá dámo, je pořádný výprask, to by vám udělalo dobře." Nemyslel jsem to pochopitelně doopravdy. Ale byl bych to rád udělal.

"Jestli chcete mě takto potrestat, tak souhlasím." Překvapilo mě, jak ochotně přijala mou nabídku, či spíše návrh. Podíval jsem se na ni nevěřícně. - "Myslím to doopravdy. Třeba když budu takto potrestána, už takové věci nebudu dělat." - Začal jsem jí tykat: "Posaď se ke stolu a piš, co ti budu diktovat." A nadiktoval jsem jí, že souhlasí dobrovolně s tělesným potrestáním za to, že se pokusila vloupat se do mé vily, atd. "Tak a otevři zásuvku v tom stole!" Poslechla. Byl jsem potěšen, když jsem viděl její reakci. Zrudla. Zde byly některé mé památky na školu, mezi mini i řemen s dvěma jazyky - tzv. tawse, se silnou rukojetí, tu jsem užíval na provinilé žáky. Moc se mi líbilo, jak ten řemen váhavě položila na stůl. - "Vezmi ho s sebou! Jdeme nahoru!" Vlnila zadkem při chůzi do schodů. Nahoře jsem zajistil pušku. Byla velmi nervózní. "Tak, Stello, sundej si džíny." Chvíli jí to trvalo. Pak si povytáhla kalhotky. - "Tak ty kalhotky také dolů!" - Ještě více zrudla a podívala se na mě váhavě. Nakonec si je pomalu stáhla. Rukou si kryla klín. - "Otoč se." Chtěl jsem si prohlédnout místo, které za chvíli bude po zásahu tawse rudé. Stála u židle u jejího opěradla. - "Ohni se přes ně, Stello!" nařídil jsem. Poslechla a rovněž bez dohadování roztáhla trochu nohy. Chvíli jsem ji hladil, teď vydávala spíše vzrušené sténání. Myslel jsem, že to na mě hraje. "Líbí se ti to?" - "Ano, ano." - "Nedělej žádné triky Stello!" "Ne, pane, opravdu." A sténání se zvětšilo, když jsem dal ruku mezi nohy. Byla tam vlhká. Opravdu byla vzrušená. Ale nechtěl jsem se tím nechat ovlivni. Zvedl jsem tawse, vyměřil jsem si odstup a pak jsem plnou silou nechal dopadnout řemen na vystrčený zadek, na největší zakřivení. Kůže zbělela a pak se objevily dva rudé pruhy. Už nevydávala zvuky vzrušení a rozkoše, ječela bolestí a překvapením. A hned začala mrskat oběma půlkami. Vyštěkl jsem na ni, aby zůstala v klidu, to pro ni bylo skoro nemožné. A jak dopadla druhá, zase se zadek zavlnil a kroutil, dostal jsem se do pravidelného rytmu. Chtěl jsem ji opravdu příkladně potrestat. Dostala jich dvanáct, velmi tvrdých, a byl jsem překvapen statečností, s jakou to snášela. Nepokoušela se mě nijak ovlivnit, abych přestal. Sice dvakrát přitom vyskočila, ale vždy se na můj příkaz znovu ohnula přes opěradlo židle a vystrčila zadek do výše.Pak zde stála a tiskla si pevně dlaně k horkému zadku. A třela si jej. Dal jsem jí pak příkaz, aby se úplně svlékla. Trochu zdráhavě sundala ruce ze své zadnice, ale pak poslechla. Měla krásná pevná ňadra a neodolal jsem a musel jsem je hladit. Zakoktala sevřeným hlasem: "Jsem tak zmatená."(A pak ho požádala i o to, aby do ní vniknul, objala ho, měl erekci, jakou už dlouho ne. Nakonec se s í dohodl, že může u něj bydlet, bude mu psát na stroji za malý úplatek ...)

Ve své ložnici málokdy spala sama, ale přijala, že je zde nutná kázeň a disciplína, a byla ochotná přijmout výprask, kdykoliv jsme došli k názoru, že si to zaslouží.