Noc byla pro Magdalénu neklidná. Převalovala se na posteli. Věděla, že druhý den ráno dostane. Pan Hans jí to večer slíbil. Vzpomínala si na jeho úšklebek, když ji informoval, že v 6:30 bude potrestána. Nevěděla, jaký to bude přesně trest, mohla jen tušit, ale věděla, že to bude výprask a že to bude nepříjemné. Vklouzla do koupelny a podívala se na věšák s nápisem "trestný oděv". Byl tu. Černé tričko bez rukávů, sahající taktak k jejímu zadku. Uvažovala, kolik již dívek zde v ústavě si muselo nervózně obléci tento oděv, aby byly připraveny k bití. Předevčírem v něm viděla Denisu. Rychle se pročísla, natáhla si ještě k tomu tričku připravené bavlněné kalhotky a byla hotova. 6:20. Nesmí se opozdit. Rychle prošla chodbou a vyběhla po schodech k prázdným pokojům nahoře. V žaludku jí vše svíralo. Sucho v ústech. Nevěděla, kolik je přesně, hodinky zapomněla v ložnici. Tak se posadila a čekala. A čekala. Zdálo se jí, že to trvá věčně. Myslela na to, co ji čeká.... "Vstaň!" ozvalo se najednou hlasitě. Vyskočila. "Otoč se a klekni si na tu stoličku. A vyhrň si košili. A dělej!" Zachytila okem hnědý řemen v jeho ruce a zachvěla se. Vtom ucítila jeho palce za gumičkou kalhotek. Její jediná ochrana sklouzla dolů až do polovice stehen. Na zadečku pocítila ranní chlad. Zbledla. "Vstaň!" vyštěkl. - Nedokázala, aby se nepodívala po tom hrozném řemeni kývajícím se v jeho ruce a připraveným zakousnout se do její jemné kůže. Cítila, jak si prohlíží její zadek a stehna.
Otoč se!" A teď se teprve mohla podívat do tváře muže, který jí zřejmě nařeže. Nebyl to pan Hans. Zatvářila se překvapeně."Pan Hans mě požádal, abych ho dnes zastoupil, Magdaléno. Jasné?""Ano, pane", souhlasila.
Trest pro drzost, že?"Ano, pane."
Už jsi dostala někdy řemenem?"
Ještě nikdy něco podobného, pane.""Ach, vidím. Tak si vyhrň košili. Nahoru!" Přikývl uznale, když se objevila pevná ňadra. Dívčina zdráhavost byla evidentní. Stála zde a nevěděla, kam s očima. Pak opět pohlédla na ten řemen. "Řekl bych, Magdaléno, že ten výprask měl být už dávno. Nemyslíš?"
Snad, pane, ale..."
Tak se ohni a dotkni se špiček nohou!" Magdaléna musela poslechnout. Pomalu přešel za ní. Hezky dlouho si prohlížel její zadnici. Usmál se. Spokojeně. Měl rád svou úlohu. Ale pan Hans byl velmi přesný ve svých pokynech. Řekl ne víc než šest tím řemenem. Pořádných. Ale!? Musí použít řemen? Tahle dívka ho poslechne ve všem. A představil si bližší kontakt, který mu přinese delší potěšení a jí prodlouží její utrpení. Naplácání na holou. Rukou. Přehnutá přes koleno. To bude ono!"Děkuji, pane." Mínila to doopravdy. Nevěděla, co to je pořádné nasekání ruku. Narovnej se. Přes koleno, rychle." Košile se opět vyhrnula vzhůru, zadek holý. Jemně položil ruku na její levou půlku, cítil jemnost a teplo její kůže. Lehce ji poplácával. Zachvěla se. Pak ji uchopil pevně v pase, zvedl pravici a švihl silně a rychle dlaní přes její levou půlku. Škubla sebou, ale zůstala tiše. Další rána, napravo. A pak to pokračovalo... Pomalu, tvrdě. Každá rána pálila. Její kůže se pozvolna měnila z bledě krémové na růžovou až po temně šarlatovou. Postižená oblast se každou minutu rozšiřovala. Byla si jistá, že zvuky jejího potrestání jsou slyšet po celém domě. Dostal se nyní do pravidelného rytmu, rány nabyly na intenzitě a rychlosti, až její ruce to nevydržely a opustily podlahu a přemístily se dozadu, aby chránily pálící zadeček. Ale on je jednoduše chytil a pevně jí je zkřížil na zádech a výprask pokračoval s nezmenšenou intenzitou. "Slez z mých kolen! Kleknout." Sesunula se a klečela na všech čtyřech. A znova cítila, jak jí podržel ruce v pasu a trest, po kterém jí zadek již začal otékat, pokračoval. Trvalo to nejméně dvacet minut, než mohla Magdaléna jít do svého pokojíku. Zde vrátila "trestní oděv" na věšák. Pod kalhotkami dole vyhřezávaly oteklé části jejího zadečku. Temně rudé. Pálící. Pomalu je stáhla. Brečela.
Žádné komentáře:
Okomentovat