Byla jsem doma vedená dost přísně. Bita jsem byla asi do 12 let, možná do 13. Maminkou. Když jsem víc zlobila, nebo když jsem přišla pozdě domů, nebo pro nějakou poznámku ve škole, nebo když jsem zalhala, to bylo nejhorší. To bylo vždy kázání, to už jsem věděla, že je zle, a pak přišel rozkaz. "Tak jdi do sklepa!" To pak nebyl nic platný pláč, slibování, musela jsem jít. V tom sklepě, spíš to byl suterén pod naší vilkou, byla kotelna, tam měla maminka velký džber a v něm ve vodě několik prutů a metel z břízy. A těmi jsem dostávala, a brácha, o rok mladší, taky. A zde jsem musela čekat, vždy asi čtvrt hodiny, než maminka přišla. To na tom trestu bylo skoro nejhorší. A když konečně přišla, tak mi poručila, abych si spustila kalhoty a kalhotky, případně vyhrnula sukni. S brekotem jsem musela poslechnout. Vzdorovat, to nepadalo v úvahu. Pak se posadila na takovou lavici, položila si mě přes kolena, předtím si vybrala nějaký ten prut či metlu, a pak jsem dostala na holou. Vždycky na holou. Pět, někdy deset. Nevím, co bylo horší. Po nasekání metlou jsem měla vždy zadeček celý rudý a štípalo to moc. Po prutu jsem měla vidět několik naběhlých jelit napříč přes zadek. A stopy byly vidět déle. Snad ten prut byl horší. Při výplatě jsem si nesměla dávat dozadu ruce, to hned přišla jedna další navíc. Brečela jsem vždy na celé kolo. Bylo to dost často, tak asi jednou měsíčně, a to až do těch mých 12 či 13 let.
Někdy jsme dostali společně s bráškou, to bylo zvláště zahanbující. Většinou, když jsme se prali. Já,jako starší, jsem byla vždy bita první, on se na můj výprask koukal, to jsem se moc styděla, zvlášť, když jsem byla starší. Jemu to tolik nevadilo, že já ho přitom vidím. Pak jsem vždy zalezla do svého pokoje a bulila jsem.
Žádné komentáře:
Okomentovat