Neteř

Ticho vládlo v pracovně strýce Garmonta, který seděl ohnutě nad svými obchodními knihami. Maruška stála před ním a neodvažovala se na něj dívat, jen v rozpacích si pohrávala s lemem své krátké sukně, zubama si stiskala rty a očekávala s úzkostí svůj rozsudek. "Já tady nenapíšu nic tvému otci, že jsi tady proti zákazu mlsala", řekl strýček nakonec, "nebo budeš potrestána ode mně." "Ano, ano, prosím. Jen nepište nic mému otci. Udělám vše, co řeknete", prosila čtrnáctiletá dívka a vytírala si slzy z očí, "můj otec by mě zavřel na tři dny do sklepa a já se tam hrozně bojím... Dejte mi třeba po celý týden míň jídla, žádné ovoce, žádný moučník, a já už nikdy nebudu mlsat." "Hm, to by sis to dělala moc jednoduché. Tak lehce z toho nevyjdeš! Ty jsi neposlušná holka. A tak ti dám, co je v takovém případě nejlepší...sss." A při těchto slovech udělal strýček gesto, které bylo zcela jednoznačné. Maruška jakoby spadla z oblaků a s širokýma očima na něj koukala: "Jak...oh néééé....Ne metlu...." Zavzlykala. "Drahý, milý strýčku...och Bože!" "Tak tedy budu psát", rozhodl strýček klidně, přitáhl si čistý list papíru a namočil pero do inkoustu. Ne,ne,ne, nepište... ale také ne metlu," naříkala Maruška a doufala, že jí to projde. Představa byla hrozná: nechat se strýčkem natáhnout či ohnout, nechat si třeba zvednout sukně a jen přes tenké kalhotky, skrz ně je všechno stejně vidět, si nechat nasekat. Ale ten dopis jejímu tvrdému a přísnému otci, to je ještě horší. Nemohla se rozhodnout. Nakonec řekl strýc: "Jestli si myslíš, že mám tolik času se s tebou zdržovat, tak to se mýlíš. Dělej, jak chceš. Ale jestli tady do minuty nebude ležet metla, jde dopis tvému otci." Maruška, celá se chvějíc, jak jí bylo zle, šla do komory, kde visely metly. Nikdy by si nemyslela, že jimi dostane. Byla na mladší bratrance. S chvějícími koleny vystoupila na židličku a jednu metlu sundala. Pak se vrátila ke strýčkovi, s pláčem se před něj postavila v úzkostném očekávání výprasku. Strýček se postavil, vzal si od Marušky metlu a šel k pohovce, která byla na druhé straně pracovny. "Tak pojď sem" kývl na dívku, jež plná slzí poslechla. "Vyhrň si šaty a tady se polož!" poručil strýček dál. Maruška byla celá rudá, ale poslechla, i když váhavě. Se strachem si lehce zvedla šaty a nahnula se trochu přes opěradlo."Marš! Pořádně se ohni!" poručil strýček, pak ji popadl za paži a ohnul tak dolů, že se jí sukně ještě více vyhrnula a zadek byl dobře vidět. Pak jí sám vykasal šaty až nad pás a zde je zajistil, aby nespadly. Maruška ležela mlčky, stud a strach jí zamkly pusu. Ležela tu, bradu v dlaních, špičkami nohou se dotýkala podlahy. Její dívčí zadek se rýsoval pod záhyby kalhotek, byl již pěkně kulatý. Jakmile se jí strýček dotkl, škubla sebou a sevřela obě půlky. Strýček položil nyní metlu před jejíma očima na pohovku, pak k ní přistoupil a počal jí rozepínat stužky u jejích kalhot.Ne, prosím, ne!" křičela dívka, jakmile poznala, co jí hrozí. "Ne, ne, prosím, kalhoty nestahovat! Stydím se moc!" Přitom se napůl otočila a dívala se úpěnlivě na strýce."Jen se polož hned, jak jsi byla. A nevrť se", zahřměl strýc, takže se malá, i když vzlykajíc, hned otočila a vystrčila bezmocně svůj zadeček. Strýček pak beze spěchu rozvázal tkaničky a stáhl lacl jejích spodních kalhot dolů. Nyní jen košilka kryla její dívčí zadničku. Maruška se kroutila, ale to nepomáhalo, strýček jí vyškubl košilku, kterou měla sevřenou mezi stehny a vysoukal ji nahoru. Její zadek byl už zcela obnažený. Jen potlačený výkřik dívky a sevření jejích půlek ukázalo, jak to malá prožívá. Jinak se neodvážila žádné obrany nebo námitky. Strýček šel pak ke dveřím a zavřel je. Vteřiny se zdály Marušce věčností. Cítila chlad na svém obnaženém těle, nechtěla nic vidět, jen čekala na první ránu. Strýc se vrátil, postavil se nad dívku a švihl tak silně, že se Maruščina stehna napnula a zadek se jí zdvihl...a další... a další... Maruška přestávala slyšet, vidět, kopala nohama, napínala je a přitom křičela a křičela bolestí...