Během týdnů se Richard dobře zabydlil ve škole. Každotýdenní páteční trestní hodiny se mu líbily, nalézal v nich potěšení. Ale během doby se výprasky staly řidšími. Bolest a pokoření, jež některé zažily, nářek při výprascích, zvuky ran a pohled na ně, když s nejistou a obtížnou chůzí a pofňukáváním se vracely do svých ložnic, vedlo k tomu, že ostatní si dávaly pozor, aby se trestům vyhnuly. Jednou takhle večer přišla ředitelka za Richardem. Problém. Zjistila na upozornění jiné vychovatelky, že jedna z dívek, Barborka, má jelita a modřiny na zadku. A ptala se, zda ji nevyplácel sám soukromě. Richard to popřel a pak jí řekl, že už slyšel, že mezi staršími dívkami je snad nějaká parta, která takto tyranizuje mladší, ale nemá žádný důkaz. Ředitelka byla dopálená. Tomu se musí přijít na stopu. A tak si zavolala Barborku. Ta odmítala o tom mluvit. Bylo vidět, že se bojí. A tak si ji nakonec ředitelka položila přes klín a stáhla jí kalhotky a vyhrnula sukni. A stále nic. Ředitelka chtěla vědět, kdo jí ty modré stopy udělal. A když Barborka stále zapírala, dostala rukou pár na zadek a slib pořádného výprasku. Nakonec dívka řekla vše. Že na škole je spolek děvčat z nejvyšších tříd "Dámy večera", že to trvá už dva roky, že se doplňují každý rok o nováčky, nyní že jich je 15, a že všichni nováčci, respektive adepti na členství ve spolku musí provést zkušební úkoly, a když je neprovedou, že jsou trestány. A ona že také byla adept, ale nechtěla něco provést, tak byla sesekaná. "Ale nesmíte říci, že jsem to prozradila, ony by mě zabily." Celá zpověď byla doprovázena potokem slz. A jak vypadalo takové potrestání? Neposlušná se musela ohnout přes opěradlo židle, obě ruce položit na sedadlo. Byly jí vyhrnuty sukně a staženy kalhotky. A pak plácačkou, kterou jedna z nich nějak opatřila, dostala ode všech ostatních "sester" určený počet ran. Výsledek byl pořádně rozsekaný zadek.
Barboro, musíš vědět, že tajné spolky jsou u nás zakázány." A švihla jí ostře přes zadek.
Ale když mi řekneš všechna jména, jsi z toho venku. A necháme tě, aby sis mohla sama třít ten pálící zadek." A Barborka řekla vše. Později měla ředitelka pohovory se všemi 15 členkami tajného spolku. Pod hrozbou okamžitého vyloučení "Dámy večera" prosily o alternativní trest, a ten jim nakonec ředitelka slíbila. Nejbližší pátek se zaplnila celá tělocvična. I když to nebylo formálně oznámeno, roznesla se pověst, že všech 15 členek společnosti dostane výprask, veřejně před spolužačkami. A pak přivedli Richard a ředitelka všech 15, dříve tak povýšených a snobských dívek, které byly předtím zamčeny v jedné pracovně, do tělocvičny. Dívky byly oblečeny pouze v košilce a kalhotkách. Posadily se na připravené židle. V rozpacích očekávaly svůj trest. V přítomnosti tolika ostatních! Uprostřed stál stůl, po jeho stranách žíněnky. Ředitelka začala:
Vy jste porušily školní předpisy tím, že jste založily tajnou společnost. A nejhorší je, že jste terorizovaly mladší spolužačky a vyvolávaly povýšenecké pocity ve své skupině. Myslím si, že po našem rozhovoru, že si většina z vás uvědomuje, že to byla chyba. My to přijímáme, ale trest musí být. Jakmile budete vyvolány jménem, každá vystoupí, půjde ke stolu, spustí si kalhotky na zem a ohne se přes stůl. A dostane pětadvacet ran od pana Hazela a ode mě rákoskou. Jestliže opustíte svou pozici bez dovolení, dostanete další přídavek." V auditoriu se ozval šumot.
Ty z vás, které nechtějí sdílet stejný trest, ať jsou radši tiše. Tato exekuce se děje zde nejen proto, že potrestáno bude více dívek, ale proto, aby to bylo ponaučení i pro ostatní. A pokoření je součást trestu. To přivede "Dámy večera" zase na zem." A pak se obrátila k vyděšeným dívkám a vyvolala první dvě jména. Dvě dívky s určitým váháním zaujaly svá místa na protilehlých koncích stolu. Ředitelka a Richard se postavili za ně, rákosku v ruce. Dívky s vystrčenými holými zadečky, zcela pokořeny veřejným trestem začaly vzlykat, jakmile si stáhly kalhotky a obnažily se. Jejich zadečky se chvěly jak očekáváním trestu, tak i studem a emocemi. Richard si se zálibou prohlížel vystavený objekt, nejen obě půlky, ale i ochlupení dole v rozkroku. Richardovo snění bylo přerušeno zasvištěním rákosky a hlasitým výkřikem bolesti. Ředitelka začala vyplácet. A Richard hned následoval na druhé straně stolu. S krátkými přestávkami oba střídavě aplikovali určený počet ran na měkkou dívčí prdelku. Dívky ječely a kroutily se. Když trest skončil, dívky zůstaly v určené pozici a hlasitě plakaly. Ředitelka je pak propustila a ony sebraly své kalhotky z podlahy a běžely opět ven do té zamčené místnosti, kde byly. Jejich kroutící se zadečky pobavily přihlížející. Pak přišly další dvě. Ta Richardova měla opravdu velký zadek a tak Richard byl odměněn vzrušující se podívanou, jak se obě půlky vlnily, když jeho rákoska na nich nechávala své stopy. Po příštích několik minut celá tělocvična byla plná nářku a vzlykání trestaných dívek. Vždy dvě zaujaly svou pozici. Ke jejich pokoření se přidávalo i vědomí, že ukazují nejen svůj nahý zadeček, ale i ta nejintimnější místa, všem přihlížejícím. Ale jakmile rákoska se zakousla do jejich měkké kůžičky, nedokázaly držet svá stehna sevřená a kopaly nohama a tancovaly, takže ukazovaly víc a víc. Většina dívek po výprasku utíkala se vzlykotem, držíc se za rozšvihanou prdelku. Některé, stydlivější, se pokoušely navléci si napřed své kalhotky, ale nemohly snést bolest, kterou působila drsná láska na jejich bolavé kůži, tak je vytáhly jen tak, aby kalhotky kryly jejich ohanbí a takto, za pobavených úsměvů přihlížejících, s nářkem a štkaním opouštěly místnost. Nakonec zůstala jedna jediná Cecílie Baláková, vůdkyně spolku. Seděla rovně, prsa jí čněla dopředu. Cecílie se při rozhovoru s ředitelkou nechtěla omluvit. Ředitelka rozhodla, že najde cestu, jak tuhle pyšnou holku poníží.
Cecílie, žádná rákoska pro tebe, má drahá. Je to pro mě těžké, ale tvé chování vyvolalo dost obtíží a vedlo k poškození autority školy. Chovala jsi se jako malá holčička, tak budeš potrestaná jako malá holčička. Zde před svými spolužáky, a to hned. Pan Hazel ti naseká starodávným způsobem. Myslím, že plácačka ti pomůže k správnému náhledu na situaci." Cecílie zrudla. Když se k ní Richard přiblížil, zamumlala: Prosím, neponižujte mě takhle. Chtěla bych raději rákoskou... Naplácání je tak pokořující. Je mi 17." Ale Richard nedbal. Přitáhl si ji a trochu násilím si ji položil přes kolena v klasické pozici pro nasekání. Cecilčiny pěstičky mu bily do nohou, ale již první hlasitý úder plácačky ji přivedl na jiné myšlenky. Richard pak uchopil pásek jejích kalhotek do prstů a stáhl je až ke kotníkům, takže tím omezil i zuřivé kopání jejích nohou. Pak se Cecilčin zadek přestal na chvíli vlnit a Richard začal. Prásk! Prásk! Prásk! Údery dopadly jako výstřely z pistole. Na holou."Och, au...dost,...,och,...aúúúú, to bolí!...Prosím..., ne!" Cecilčiny protesty se změnily v trvalý nářek, jak Richard pokračoval pomalu ve výprasku."Jaúúúúú!...aíííííí... nééééééé! Pomoc!" Cecilka už řvala nahlas. A jak se vrtěla a kopala nohama, plácačka dopadala s plnou silou na rudnoucí rozšvihaný zadeček. Mrskala nohama vysoko ve vzduchu, kalhotky jí přitom spadly. Její nářek a kopání jí usvědčovaly, že dostává a přijímá trest opravdu jako malá neposlušná holčička. Toto trochu kontrastovalo s dospělou postavou a viditelným ochlupením mezi mrskajícími se nohami. Když Richard skončil, jen něco nesrozumitelně mumlala. Richard jí nedovolil hned vstát, musela zůstat v té ponižující pozici. Několik desítek vteřin tak ležela štkajíc, její holá prdelka se chvěla. Hrozně jí pálila. Zcela pokořená mladá dáma. Pak ji Richard postavil, nahou od pasu dolů a měkce jí řekl: "Cecílie, teď je čas, aby ses omluvila. Ale udělej to pořádně, nebo půjdeš zas přes můj klín." Cecílie se postavila, pokořená a s rudou tváří. Její rudý zadek vystaven pohledům všech. Ruce měla před svým klínem, jen chvílemi jedna z nich si třela potrestaný zadek. Její spolužačky seděly tiše, když zadrhávajícím hlasem se začala omlouvat: Je mi to líto,...to, co jsme dělaly, bylo špatné..." Vzlykla: "Omlouvám se a prosím o odpuštění." ředitelka zvedla dívčí kalhotky a předala je Cecilce:"Dobře. Doufám, že jsi pochopila svou lekci. Můžeš jít."
Žádné komentáře:
Okomentovat