V posledních letech války jsem byl na venkově u strýčka a tety. Měli dceru Margaretu, 16 let, která se ke mně, o čtyři roky mladšímu, chovala jako k děcku, rozkazovala, ohrnovala na mě nos a pošklebovala se mi. Jednou jsem jí dopáleně řekl, že si hraje na dospělou a že stejně ještě nikdy s žádným klukem nic neměla. To ji vyvedlo z míry a řekla, ať přijdu večer ke stodole, že uvidím. Já to ale řekl jejím rodičům a večer jsme ji tam všichni nachytali s jedním čeledínem v dost již podezřele nepořádném oblečení. Strýc čeledína vykopal, dceru popadla matka za ucho a vedla jí, naříkající, do stavení. "Já ti ukážu, ty malá sviňko, jak se máš chovat. Ty nestydatá děvko! Tohle z tebe vyženeme!"Toto pokoření mé pyšné sestřenice mi už teď dělalo hroznou radost. A co ještě přišlo! Byly zavolány ještě obě její sestry a pak jí matka dělala velké kázání. Pak si musela Margareta lehnout matce přes klín, ta jí vyhrnula sukně a jen přes lněné kalhotky jí pořádně nasekala. Dívka byla rudá a vrhala na mě zuřivé pohledy. Cítila se děsně zahanbeně. A plácalo to nejen přes zadek, ale i přes stehna, která se (a i dolní část zadečku) barvila do ruda. Výprask pokračoval, dívka začala sténat, kroutit se, pak už naříkala hlasitě. Ale nepokoušela se utéct, znala už dobře rodiče a jejich způsoby trestání. Věděla, že by to bylo pak horší. Když nabyla teta dojem, že jí napráskala dost, poslala ji ještě na čtvrt hodiny "na hanbu" do kouta. A jelikož poslední rány jí udělila na holou, s kalhotkami stáhnutými, stála tam Margareta s rukama za hlavou, sukni vykasanou do pasu a temně rudá zadnice zářila do místnosti.Ale tím to neskončilo. Po čtvrt hodině přišel strýček a poručil hříšnici, aby přinesla rákosku. Její oči se zvětšily, bylo vidět, jak by chtěla vzdorovat, ale poslechla. Přinesla ji a s malou úklonou ji otci předala. Musela nastavit pravou ruku a již dostala jednu vší silou přes prsty. Honem ji strčila do pusy a foukala si na ni. To strýčka dopálilo. Musela ji znovu nastavit a dostala přes prsty další a další. A pak přes levou také tři. Obě sestry koukaly napřed škodolibě, ale pak i ustrašeně. A pak se musela Margareta úplně vysvléci. Do naha. Marně protestovala, s ohledem na mě, vysloužila si tím jen pár facek. A otázku, zda si přeje, aby ten trest byl ještě přísnější. To samosebou nechtěla a tak se vysvlékla. Stála tam, s rukama před svým klínem, se svěšenou hlavou, rudá jak mák. Pak se musela na strýčkův příkaz položit na záda na stůl, na jeho okraj a nohy zvednout do výše. Rukama obejmout kolena. To už nám nabízela pohled na rudou zadnici, málem mi vypadly oči z důlků. A nejen tu svou plně vyvinutou zadnici, ale i vše, co měla mezi svými stehny. Teď to nebyla žádná pyšná mladá žena, kdepak. Otec jí ještě upravil držení rukou, aby nohy byly hezky vysoko, a už to začalo. Vodorovná jelita, jedno vedle druhého, se začala objevovat na nyní tak krásně vystavené zadnici a stehnech. Margareta ječela, ne řvala. Při každé ráně. Hlasem rozléhajícím se široko daleko, jakoby chtěla přivolat pomoc z celé vesnice. Ztratila všechnu pýchu, hrdost, odvahu. A teprve teď si strýček vyměnil pohled s tetou a teprve teď byli přesvědčeni, že jejich "malá sviňka" lituje toho, co provedla, a že se to příště neodváží zopakovat. Pak ještě následovalo jen několik švihnutí, aby byla stehna stejnoměrně pruhována. Teprve teď, když rákoska splnila svůj úkol, byla odložena.Ale ani tím to neskončilo. Strýček odepnul ještě řemen. Teta nám všem vysvětlila, že Margareta se málem spustila s čeledínem a že za to dostane ještě patřičný přídavek. A že takové sviňárny musí být důkladně potrestány. A vzala si od manžela řemen, otočila si ho kolem rukou, na krátko, postavila se před dceru a švihla ji přesně do rozkroku, na vystupující stydké pysky, na místo "těch sviňáren". A podruhé, a potřetí. I tyto partie ihned temně zrudly. Margareta vydala hrozný výkřik. A znovu, a znovu. Teprve teď byl trest u konce. Znovu sice ještě otec i matka jí domlouvali, a také současně domlouvali i jejím sestrám, aby nic podobného nikdy nedělaly, k tomu účelu byl i tenhle odstrašující výprask. A teprve pak směla jít spát. Z jejího pokoje jsem však slyšel dlouho pláč.Viděl jsem pak během několika měsíců několik výprasků všech tří dcer, nebylo to zřejmě nic mimořádného, obvykle ale byly položeny přes stůl, samosebou s vyhrnutou sukní a i staženými kalhotkami, ale ne už tak, jak to bylo při tom prvním výprasku.
Žádné komentáře:
Okomentovat