Tělesné tresty byly v naší rodině tradicí. Má matka jiné nepoužívala a mě nikdy nenapadlo, že bych měla být trestána jinak. Jako děcko jsem nebyla bita metlou, jen vyplácena rukou starodávnou metodou: přes koleno, na holou. Jen jednou teniskou, a to doopravdy bolelo. Kolem 12 let mně bylo dáváno na vybranou, zda chci dostat metlou nebo zda ¨mi budou odňata nějaká potěšení. Vždy jsem si vybrala tu metlu. Myslím, že to bylo rozumné. Dostávala jsem lehkou metlou, položená na pohovce, sukně a spodnička vyhrnuty až do pasu a zde zajištěny. Ležela jsem na polštáři, zadek plně vystavený. Nemyslím, že by zde bylo nějaké zvláštní zahanbení, výprask jsem brala jako něco samozřejmého a přirozeného. Výprasky mě nezbavily žádných chyb, ale asi bych nebyla tak šťastná, kdybych nezažila tyto krátké, bolestivé lekce, které mě připravily pro drsné životní zkušenosti později.
Žádné komentáře:
Okomentovat