"Tak se dáme do toho," řek George Bowers a ohnul v ruce rákosku. Modrozelené oči Joanny vzplály. "Ale otče, ne teď, když je Mr. Gordon tady." Vydechla prosebně. - "Mr. Gordon je zde, poněvadž jeho jsi se pokusila okrást, jak jistě víš."
George jednal se svými dvěma dcerami Joanne a Rosií (25 a 17 roků) jako s vlastními. Hned jak se přiženil, i když Rosie byla ještě malá. Jeho žena byla také zastánce tělesných trestů a přenechala tuto pravomoc zcela na něm. Nejprve to byla ruka, později teniska nebo pásek, a ve vážných případech rákoska. Jako teď. Dcera byla přistižena při pokusu o krádež. I když už jí bylo 25. Ale bydlela stále s nimi, a tak se na ni vztahovala domácí pravidla.
"Ale otče, já jsem už přece dospělá." - "Tak ses měla podle toho chovat. Svlékni se. Všechno!""--""Ale tady, před Mr. Gordonem ..." - "Joanne, víš, že když dostáváš rákoskou, musíš se svléci úplně. To je část trestu. Nebudu teď měnit své zvyklosti." Ale dívka stále váhala. Její sestra Rosie už cítila, že jestli hned neposlechne, vykoleduje si další "extra". "Ale otče..." - "Joanno, to je naposled! Šaty dolů!" - Její oči vzplály hněvem a strachem. Bylo to hrozné, v jejím věku být bita jako malé děcko. Ale co mohla dělat. Roky discipliny ji naučily poslouchat. I když to bylo stále těžší. A tak si začala pomalu rozepínat knoflíky u šatů. S rezignovaným povzdechem si je pak svlékla. - "Kolik jich jí chcete dát?" zeptal se Mr. Gordon. - "Tucet," odpověděl George klidně. - Joanna zhluboka vydechla. Džíny měla napůl svlečené. Tucet! Dosud jich dostala nejvíc deset, obvykle rákoskou jen šest. A nějaké ty "extra" za vzdornost nebo bránění se při výprasku. Teď si bude muset dát moc pozor, aby si nevysloužila nic navíc. A i tak neví, jak to vydrží. Mr. Gordon souhlasně přikývl a pozoroval se suchými rty, jak si dívka svléká i podprsenku a tenoučké kalhotky. Joanna zahlédla jeho pohled na svůj klín. "Oh, to je urážlivé." vykřikla. - "Tvé chování bylo urážlivé. Nikdy jsem si nemyslel, že bys mohla udělat takovou ostudu rodině. A dvě navíc za drzost!" - "Och, tati, dvanáct je až dost!" - "To musím posoudit já." Joanna vystoupila ze svých kalhotek a odkopla je. Zakryla si rukou klín. Rosie se na ni povzbudivě usmála. - "Otče, prosím tě, já toho opravdu lituji,opravdu." - "Já ti věřím. Ale za to, co jsi udělala, musíš být potrestána. Jdi k té židli!" - "Och, otče!" Židle byla s vyšším opěradlem. Přes tu se musela vždy při výprascích ohnout, hlavu do polštáře, s nataženýma nohama a vystrčeným zadkem. A teď byla židle umístěna tak, že Mr. Gordon mohl vidět ty nejintimnější partie a i všechny ty rány. Byla celá rudá. - "Ohni se, Joanno, a dělej! Trvá ti to moc dlouho." George měl rád svou nevlastní dceru a byl přesvědčen, že to, co dělá, si plně zaslouží. Je to pro její dobro. "Pevně se chytni!" - "Och, otče," zasténala. Otec k ní přistoupil vojenským krokem. Dotkl se jí rákoskou prdelky, ta se zachvěla. A pak zvedl rákosku a švihl. Štípla, a jak! Zachvěla se celá. Byla statečná po letech zkušeností. Druhá, o palec níže. Zavrtěla se a pevně se chytla. Prásk! Třetí, a hned čtvrtá. "Aaaach!" Dívka se pustila a málem si dala na prdelku ruce. Ale udržela se. To bylo přísně zakázáno. Při páté a šesté se už nejen vrtěla, ale i kopala nohama. Roztahovala nohy, ale bylo jí to jedno. Mr. Gordon se potil. "Můžeš se postavit a chvíli si odpočinout." Otci se líbilo, jak je statečná. Rosie sestru litovala. Věděla, jak každá rána bolí, i když sama dosud dostala nejvíc čtyři. - Pak nabídl otec Mr. Gordonovi, aby zbytek trestu, jako poškozený, vykonal sám. Mr. Gordon byl ochoten, Joanna marně protestovala. "Budeš dělat, co jsem řekl. Ohni se zase a připrav se."
Mr. Gordon dvakrát švihl. Jak nejsilněji uměl. Dívka ječela a kroutila se. Byla na kraji svého ovládání. I Mr. Gordon se chvěl a třásly se mu ruce. Otec mu vzal raději rákosku z ruky. "No, dokončíme to někdy jindy v soukromí," řekl. Mr. Gordon nemohl odtrhnout oči z pruhovaného zadku. Byl by jí rád dal těch zbývajících šest. - "Joanno, můžeš se obléci. Ale nezapomeň, že jsme neskončili."
Žádné komentáře:
Okomentovat