Louise Barnottová, 19 let, byla přijata na kolej. Tam se brzy seznámila s o rok starší spolužačkou Julietou a ta ji zasvětila do různých školních zvyklostí. Vypadalo to hrozně, Louise tomu ani nechtěla věřit, ale brzy zjistila, že je to pravda. Jelikož byly, ona i Julieta, žákyně odkázané na stipendium, a vzhledem ke svému ne oslnivému prospěchu by nemohly doufat, že by stipendium mohly dostat trvale regulérně, musely se podřídit různým přáním a vrtochům některých členů stipendijní rady. Julieta to už znala z minulého ročníku. A říkala Louise: "Není to tak strašné, dá se to vydržet." A tak musela Louisa, napřed od faráře Mr. Cuthberta a pak od jednoho z guvernérů, snést nějaké to poplácávání, nasekání rukou i některé sexuální praktiky. A stěžovat si, to nebylo kde. A komu? Všichni by to popřeli a ona by měla ostudu a přišla by o stipendium. Záminka by se našla snadno.
Teď se zdálo Julietě vhodné, aby seznámila Louisu s dalšími věcmi. Mr. Cuthbert a Mr. Jayston. Mr. Jayston jí telefonoval, že by si přál obě dvě spolu. Ji i Louisu. K sezení s rákoskou! - Když to řekla Louise, ta se vyděsila. "Cože?!?!" - "Není to tak strašné. Samosebou to bolí. Ale ta bolest netrvá dlouho, dostaneš se z toho rychle." - Louisa tomu nemohla uvěřit, že obě dvě se musí dostavit k Mr. Jaystonovi, kde on i Mr. Cuthbert jim napráskají rákoskou, copak není cesta, jak z toho? - "Není, jinak přijdeš o stipendium. Řeknou, že tvá práce nevyhovuje, nebo tvé chování a je to; můžou všechno." - Chvějícím se hlasem se Louisa zeptala: "Co to znamená ... přesně?" - "Přesně? Budeš bez sukně a bez kalhotek, nebo aspoň se spuštěnými kalhotkami. Ale jistě budeš mí holý zadek. A pak se budeš muset přes něco ohnout..." To je ale neuvěřitelné!
Teď tu stála bez sukně a bez kalhotek, jen v blůzce bez rukávů, dole jen podvazkový pas a punčochy a boty s vysokými podpatky. Julie vedle ní, ta však neměla podvazkový pas a punčochy, jen ponožky. Oba muži seděli v pohodlných křeslech, uprostřed stolek na kávu. Mr. Cuthbert řekl: "Doufám, že nejsi moc plachá, Louiso. A s takovou postavou proč bys měla být stydlivá? No, a jak jsme řekli, toto je disciplinární sezení. Mladé dívky potřebují disciplinu, ve škole ji teď mnoho není. Tak to musíme napravit. Julieta, ta je tomu zvyklá z loňska. Jistě z toho měla prospěch. A teď je tu i také proto, aby ti dodala sebedůvěru." - Louise se chtělo otočit a utéci. Dala si ruce před svůj klín, ale to jí Mr. Cuthbert nedovolil, musela je mít po stranách těla. Ukázat klín je součást discipliny. "Tak a teď chci napřed tebe, Louiso, pak Julietu. Přes můj klín. Nejprve ti nasekám rukou na zadek. Pro zahřátí. Pak teprve rákoska. Tak začneme, ano?" - Julieta stála a dívala se, ruce po stranách těla, nepokoušela se krýt svůj klín. Dělala to už dříve. Asi jí to moc nevadilo. Teď se zájmem pozorovala Louisu. Představovala si, co Louisa asi cítí. První sezení s rákoskou.
Louise bylo zle. Hlava se jí točila. Přistoupila k Mr. Cuthbertovi a s lehkým vyjeknutím se ohla, přes jeho klín. Jeho ruce ji popadly. Lépe si ji umístily přes stehna. Nejprve osahaly její holý zadek a pak ostrá rána. Julieta se zavrtěla, cítila, že vlhne. Vzrušovalo ji to. I to pozorování ječící Louisy. A zvláště, když tu tak stála nahá před oběma muži. A za několik minut bude i ona na řadě. Její nasekání a pak - bože - rákoska.
Když bylo nasekání Louisy hotovo, a trvalo to dost dlouho, musela se Louisa postavit před Mr. Jaystona. Těch pár kroků k němu bylo obtížné, měla nohy jako z gumy. - "Postav se rovně! To byl dobrý začátek, či ne? Jak se cítíš? Jsi trochu vzrušená? Podívám se, zda jsi dole vlhká, ukaž."
A pak zde byla rákoska. Potom, co byla nasekána rukou i Julieta. Rákoska pro obě dvě, ležící ohnuté přes kávový stolek. Nejdřív Louisa a pak Julieta. A pak pro srovnání, něco extra, obě dvě společně, vedle sebe; ta rákoska, to bylo něco hrozného. Každá rána vyvolávala ostrou, zvětšující se bolest v celém těle. A na rozdíl od toho, co Julieta říkala, bolest neodezněla rychle. Vůbec ne, zadek ji stále bolel...
Po výprasku zde byl čaj. Louisa nechtěla, ale Mr. Jayston naléhal. Byly stále obě bez sukní a kalhotek. Mr. Cuthbert řekl, že je to dobré pro jejich zadky, aby mohl na ně co nejdéle působit chladný vzduch.
Když šla Louisa těžce domů, říkala si: "Tohle přece nemůžu snášet! To přece nejde."
Druhý den navštívila Julietu. Celý včerejšek, ten hrozný výprask, byl stále v její hlavě. Vůbec se nemohla soustředit na školní práci. Co udělat! protože, jak to vypadá, tím to neskončilo. Jak řekla Julieta a ti dva hrozní muži, teď to teprve začalo.
Žádné komentáře:
Okomentovat